The Order: 1886 - Krasné, lineární a na jeden zátah

The Order 1886 byla jedna z her, které se vlastníci PS4 nevěděli dočkat už od jejího prvního ohlášení na E3 konferenci. Čas plynul a hra vypadala každým trailerem hezčí, ale v poslední době jsme se naučili, že trailerům netřeba vždy věřit. Protože však nejde o exkluzivitu, očekával se od studia Ready at Dawn alespoň nějaký takový standard. Je Ther Order 1886 takovým, jaký nám ho slíbili?

Alternativa ke hře

Něco o řádu od neřádů

The Order - Řád, ne až tak docela tajná organizace. Rytíři řádu jsou veřejnosti známí, no všechno ostatní, ohledně nich, zůstává zahaleno přikrývkou tajemství. The Order slouží přímo královně a ochraňuje říši přísahou, ale nespadá pod žádnou autoritu. Dokonce ani samotná královna nemá na vedení žádný vliv. V čem jsou ale rytíři Řádu výjimeční? Běžný člen tohoto společenství viděl vznik a zánik mnoha říší a impérií, mají několik staletí života za sebou. A to vše díky Blackwater - svatému grálu.

Boj mezi rytíři Řádu a jejich odvěkými nepřáteli je však momentálně na bodu mrazu. Upíři byli poraženi, pokládají se za vyhubené, a problémy dělají už jen malé skupiny Lycanů - vlkodlaků. Alespoň tak tomu bylo poslední století pokud ...... Pokud v Londýně nepropukla rebelie a vlkodlaci jsou najednou při každém větším incidentu rebelů. Zde přicházíte na scénu vy, Sir Grayson Galahad - čestný a starší člen Řádu, který si za století loajální služby vysloužil nemalý respekt vůči svým bratrům ve zbrani. Ani to ale nebude stačit na události, které před ním stojí. To víte Exkluzivita je exkluzivita ...

Už od prvních prezentačních záběrů The Order 1886 bylo víceméně jasné, že se vývojáři nesnaží přijít s něčím úplně novým či inovativním. Právě naopak. Naplno využívají své zkušenosti z předešlých projektů, k tomu přidávají skvělou optimalizaci Playstation exkluzivit, a předkládají sice ne nijak inovativní hru, ale skvělý zážitek postavený na ověřených mechanikách.

Film nebo hra? Tak jak to vlastně je?

Možná jste si všimli, že jsem použil pojmenování "zážitek", namísto hry. Má to totiž své opodstatnění. I když je The Order nepochybně klasická TPS (střílečka z pohledu třetí osoby), po chvíli hraní zjistíte, že nejde ani tak o hraní jako o celkový zážitek. Hraní v The Order se totiž neustále překrývá s častými in-game cutsceny, vyplňujícími akčními pasážemi, do kterých přímo zasahujete. Hraní se tak stává filmovým zážitkem. Času od času dokonce hra spustí během cutscene i quick time eventy, které vám dovolí jistým způsobem zasahovat i do filmové části hry

Celé hraní se tak stává souvislým filmem, do kterého vstupujete v akčních pasážích, abyste se posunuli dále v ději. Pokud jste tedy čekali klasickou akční nonstop akci, budu vás muset zklamat. V tomto případě si k hraní klidně přichystejte pár balíků popcornu, chipsů, nebo jiných pochutiniek k častým cutscene se hodí stejně, jako když se díváte na filmy. Mohu konstatovat, že herní čas je adekvátně srovnatelný času, který strávíte sledováním cutscene (nelze přeskočit - jsou přímo in game součástí). Jak je to však se samotným hraním? Studio Ready at Dawn si zvolilo cestu ověřených herních mechanik, s nimiž mají zkušenosti.

Jak se na exkluzivitu patří, dokázali vytvořit combat systém, který sice není ničím výjimečný, ale je dobře ovladatelný a od prvního okamžiku přirozený.

Jak se na exkluzivitu patří, dokázali vytvořit combat systém, který sice není ničím výjimečný, ale je dobře ovladatelný a od prvního okamžiku přirozený. Aby to ale nebylo jen úplně o klasickém střílení zpoza krytu s několika zbraněmi na výběr, přidali autoři akční hratelnosti mechaniku Blacksight - speciální schopnost rytířů Řádu zkoncentrovat se a na malou chvíli získat nadprůměrné reflexy. Jinak řečeno, jednou za čas můžete zastavit čas a vystřílet vše živé kolem během pár sekund. Tímto se dostáváme přímo k náročnosti, kde Blacksight mechanika dělá z již tak příliš lehké hry opravdu výsměch každému alespoň průměrně zkušenému hráči FPS / TPS her na konzolích.

Samotná náročnost nemá žádný vliv na získávání PS trofejí a i když se rozhodnete hrát na nejtěžším stupni náročnosti, neměli byste mít při troše pozornosti absolutně žádný problém. Easy a medium stupně náročnosti ani nestojí za řeč. Takže když si to všechno spojíme, nemluvě o tom, že větší část hry se budete dívat na videa, při samotném hraní se velmi nenatrápite. Souboj s dvěma "bossy" ve hře snad ani nepopisuji.

Pastva pro oči není všechno

Avšak v tomto případě určitě ano. I když se od hry The Order nečekali žádné herní zázraky a cestu hratelnosti, kterou si zvolil, zvládá na výbornou, hru činí výbornou právě vizuální stránka. Ther Order 1886 je bezpochyby jedna z nejkrásnější vypadajících, pokud ne nejkrásnější hra, jakou si momentálně na konzolích zahrajete. O tom není pochyb. Jak se od exkluzivity očekávalo, kromě nádherného vizuálu nabízí absolutně bezchybnou technickou stránku, a hra tak jde plynule, bez nějakých výrazných frame dropů či jiných technických problémů. Ke skvělé grafice přidejte nádherně spravován steampunkový svět alternativního Londýna, který doplňuje skvěle navržen soundtrack, a zjistíte, že jste vývojářům sedli na lep. Všechny části hry se v konečném důsledku spojují do velmi příjemného herního nebo filmového zážitku chceteli, na který se skvěle dívá, dobře se hraje a nic vám hru neznechucuje. Škoda jen, že to je zážitek hodný chuťovky ne jedno posezení.

Píšu samozřejmě o herní době. O té se v posledních týdnech před vydáním hry namluvilo hodně a jakkoliv se autoři snažili bránit, příspěvky a články na internetu nebyly daleko od pravdy. Jelikož jde o absolutně lineární hru, jejíž větší část "herní doby" prodlužují pouze cutsceny, na hard náročnosti se dostanete k titulkům někdy v okolí 10 -12 hodin, spíše méně než více. V konečném důsledku se na konci hry cítíte tak, jako kdyby jste odehráli plnohodnotný herní zážitek a hra klamně působí déle, ale je to způsobeno díváním se ve velkém na části hry. Ještě jedna kladná informace pro lovce trofejí - po odehrání kampaně máte skoro hotovou platinu.

Hru kterou musíte hrá..vidět

Dá se říci, že The Order 1886 je vším, co se od něj čekalo. Nepřináší nic víc, ale doručuje vše, co slíbil, aniž nás o něco ošidil. Jedna z nejlepších vizuálně vypadajících her ve spojení se skvěle zpracovaným steampunkovým prostředím alternativního Londýna nabízejí velmi příjemný herno-filmový zážitek. Příběh je sice poměrně předvídatelné klišé a celá hra vám nezabere mnoho času, ale těch 10 hodin si zaručeně užijete.