Trine 3: The Artifacts of Power – prapodivné překvapení

Série 2D plošinovek Trine by se dala označit po dvou dílech za celkem úspěšnou a hlavně zavedenou značku, u které se snad nemůže nic pokazit. Před čtyřmi měsíci jsme poprvé nahlédli na nový díl této vydařené série. Titul nesoucí název Trine 3: The Artifacts of Power se už v Early Accessu pyšnil vcelku příjemnou hratelností a atmosférou, na které se dalo postavit mnohé. Autoři jejich novou hru převedli dokonce do 3D. Potenciálem toto dílo přímo sršelo. Přesto jsme se báli výraznějších chyb, kterých se tvůrci dopustí v průběhu vývoje. To, jestli se vývojářům nakonec dílo podařilo a jak vlastně Trine 3 po vypuštění plné verze vypadá, se dočtete v naší recenzi.

Trojka znovu útočí

Vesmír, v kterém se Trine odehrává, je plný magie. Ta je považována za tajemné umění, o jehož provozování se starají převážně mágové. Jejich prioritním úkolem je střežit znalosti a vědomosti v tomto oboru. Pomyslným trezorem těchto pokladů je nedobytná magická akademie. Lépe řečeno měla být nedobytná, obrovské kamenné monstrum je totiž úplně jiného názoru než kouzelníci. Proráží jednu bariéru za druhou a už prakticky není žádná naděje. Počkejte, jedna by tu byla, vyslání legendárního artefaktu Trine by mohlo přivést družinu hrdinů, aby zachránili bezvýchodnou situaci.

„Trojice hrdinů má jen základní dovednosti po celou herní dobu. To je velká škoda vzhledem k tomu, jak oblíbený byl vývoj v Trine 2.“

Pontius, Zoya a Amadeus si užívají zasloužený odpočinek. Přeci jen po náročné záchraně manželky Amadea bylo potřeba si trošku oddechnout. Pontius však svou hrdinskou dráhu nepověsil na hřebík a stále se věnuje ochraně nevinných a utlačovaných. Krásné zlodějce jejich společné povolání moc nesedělo a tak se vrátila ke krádežím, které jí zřejmě vynášely víc než konání dobrých skutků. Nejlépe z této skupinky se má Amadeus, jenž jel na delší dovolenou se svou milovanou rodinou. Čas relaxování je ale u konce, svět své hrdiny znovu potřebuje a legendární artefakt Trine si je bez otázek odnese. Jednoduše řečeno nemají na výběr.

Absence vývoje

Ve druhém dílu jsem si stejně jako řada hráčů zvykl na systém vývoje postav. Každá z nich měla své specifické dovednosti, které jste za pomoci investovaných lahviček mohli vylepšovat. Trine 3: The Artifacts of Power tento prvek úplně vyřadil. Trojice hrdinů má jen základní dovednosti po celou herní dobu. To je velká škoda vzhledem k tomu, jak oblíbený byl vývoj v Trine 2.

A co vlastně naše odvážná trojice umí? Pontius se znovu ohání mocným mečem. Krom toho, má sebou i svůj věrný štít, s kterým se dokáže ubránit každému nepříteli, mimo obranu ho ale používá i k plachtění. Velkou výhodou je jeho mohutná postava, s kterou při výskoku a následném dopadu vytvoří menší tlakovou vlnu. Ta smete vše v dosahu.

„Základní Trine 3: The Artifacts of Power se nám v Early Accessu trošku nafouklo. Primární kampaň má nyní 8 úrovní a 11 výzev.“

Zoya je jako správná zlodějka vyzbrojena krátkým lukem, šípy a lanem obdařeným hákem. Jelikož je to obratná lukostřelkyně, využití prvních dvou předmětů snad nemusím objasňovat. Provaz s kotvičkou se dá využit k přeskakování mezi překážkami, bude ho možné použít i při řešení hádanek. Dá se totiž zaháknout, takže si například vytáhnete plošinu a následně ji zachytíte o jiný záchytný bod. Díky tomu vám zůstane stát na místě a vy můžete bez problému přejít bezednou propast. Kouzelník Amadeus je na tom podobně jako v minulých dílech. Umí vykouzlit železnou kostku a dokáže pohybovat předměty, tím jeho schopnosti končí.

Příběh je velmi jednoduchý. Lépe řečeno nevýrazný. Jeho délka mu nedává moc prostoru k vývoji. Celkový dojem z tohoto aspektu hodně kazí animace, které nestojí za moc. Takto by v hotové hře rozhodně vypadat neměly.

Splasklá bublina

Základní Trine 3: The Artifacts of Power se nám v Early Accessu trošku nafouklo. Primární kampaň má nyní 8 úrovní a 11 výzev. Komické je, že hlavní příběhová linie nakynula hlavně díky tomu, že byla první mapa rozseknuta na tři díly. Osobně bych to nazval velmi nepříjemným překvapením, protože toto rozdělení působí jako políček do tváře těm, kteří hráli již v Early Accessu. Po této stránce by nejeden z hráčů jistě čekal víc.

Zvláštní je též to, že vás Trine 3 nutí k absolvování vedlejších misí, které tvůrci označují jako výzvy. Bez jejich absolvování se totiž nehnete v hlavní linii, jednotlivé úrovně si otvíráte za pomoci sebraných trianglů a těch vám příběh nedá nikdy dostatek. Musíte se tedy vydat do nebezpečných lokací, které jsou určené pro jednoho hráče. Kooperace umožňuje i připojení společníků, situace pak ale vypadá jako za Klonových válek. Třetímu Trine by spíše prospěl prvek vývoje postav než nucené sbírání trianglů pro to, abyste mohli jít dál.

„V kontrastu minulých dílů, které byly skutečně výrazné a na poli plošinovek působily skutečně dobře, je Trine 3 spíše průměrným počinem.“

Trošku mě při hraní zamrzela nízká přítomnost hádanek, nad kterými by musel hráč chvíli uvažovat. Nevím proč, ale žádný hlavolam nám v kooperaci nezabral víc než pár sekund. Čekal bych, že se ve 3D světě víc zapotím. Výzvy jsem se ale nedočkal.

Odolní pěšáci

Aby cesta příběhovou linií nebyla moc lehká, staví se vám občas do cesty různí protivníci. Jejich design není nejhorší a v pestrosti také nezahálejí. Řady jsou tvořeny kostlivci, gobliny a podivnými roboty, kteří ovládají základní elementy. Kosení protivníků je celkem zábavné. O něco hůř jsou na tom ale bossové. První, na kterého jsme narazili, fungoval lépe v předběžném přístupu než ve finální verzi, což je k pláči. Závěrečný byl naštěstí plně funkční, ale paleta jeho dovedností nebyla zrovna ta z rozsáhlejších. Jeho zdolání nám ještě značně usnadnila nová forma oživování.

„Bylo už jen na tvůrcích, jak se k přechodu do 3D postaví.“

V Trine 3: The Artifacts of Power jaksi schází nastavení obtížnosti. Takže smrt vašich postav již nemá tak zásadní dopad, jako například v Trine 2, kdy jste při vyšších obtížnostech hry museli kolo dokončit třeba úplně osamoceni, protože se vaši přátelé v průběhu průchodu lokací zabili. Tady se po smrti hrdiny objeví jeho duše a dopluje na určité místo, když se na něj dostane jiný člen party, nebožtík znovu ožije. To vám usnadní právě uvedený souboj s hlavním bossem, protože i když třeba někdo zásadní skoná, je stále možné zachránit situaci a obřího netvora porazit.

Krok do 3D vypadal na začátku jako dobrý nápad. Trine 3 přidal řadu nových možností, jak překonávat překážky, které před vás hra postaví. Bylo už jen na tvůrcích, jak se k tomuto prvku postaví, mohl jejich titulu buď výrazně pomoct anebo mu zatopit. Na smůlu hráčů nastala spíše druhá situace, díky které 3D aspekt nevypadá moc dobře. Dává totiž prostor jak úmyslnému, tak i neúmyslnému zneužívání bugů a celkovému dojmu nepřispívá ani velmi špatná kamera, na kterou není možné si nestěžovat. Ke střelbě z luku či přesunu předmětů je totiž nezbytná.

Je to za náma

Trine 3: The Artifacts of Power je konečně za námi. Možná, že tato věta zní trošku nevraživě, ale přesně takové jsou mé pocity po dohrání tohoto zprvu zajímavého titulu. Jelikož se herní doba od mého posledního hraní moc neprodloužila, donutil mě Trine 3 hrát od samého začátku. Přesto mi v kooperaci trvalo dohrání 2 – 3 hodiny. Závěr, který před moji partu toto dílko postavilo, byl smutný. Člověk by přeci jen po pár měsících setrvání v předběžném přístupu čekal víc. Možná ale tvůrci překvapí a oznámí, že je jejich výtvor stále ještě v Early Accessu. Asi bych tento krok uvítal. Současný stav mi totiž připomíná propadák Woolfe - The Red Hood Diaries, jehož vývojáři nedávno zavřeli krám.

V kontrastu minulých dílů, které byly skutečně výrazné a na poli plošinovek působily skutečně dobře, je Trine 3: The Artifacts of Power spíše průměrným počinem, který si ale i přes svůj stav dokáže, díky dobrému jménu série, najít své kupce. Nebýt pofiderního příběhu, krátké herní doby a chybějícím animacím byla by to dobrá plošinovka, která by stála za nákup i při plné hodnotě.

Trine 3 vyšlo v digitální podobě na PC za 20 euro. Konzolové verze mají dorazit později.

Počítač na recenzi zapůjčil Grunex.com.