Assassin's Creed: Brotherhood – je čas dobýt Řím

Assassin's Creed ve své době redefinoval žánr akčních adventur a zapsal se do herní historie jako revoluční počin, který kloubil ve své době profláklé herní mechanismy do dosud neviděného koktejlu. Ubisoft navíc postupně vylepšuje značku a Bratrstvo tak staví na úspěchu předchůdců, zatímco nezapomíná na inovace a vylepšení, která nám hraní zpříjemňují. A do čeho se to Ezio dostal tentokrát?

Take back Roma!

Vracíme se do kovaných bot miláčka žen a bojovníka tělem i duší, Ezia Auditore da Firenze, kterého jsme naposledy nechali v tajemné hrobce hluboko pod zemí. Pro případné čtenáře, kteří ještě neměli čest se druhým dílem nebudu prozrazovat mnoho a řeknu jen, že se vracíme zpět do Villy, kde nás vítají a oslavují. Jak jinak, Ezio se vrací jako vítěz a dokonce nechává padoucha Španěla žít. Jak už to ale známe z minulosti, Hollywoodu i filmů se Stevenem Seagalem, nechávat nepřátele naživu se prostě nevyplací.

O tom se Ezio přesvědčuje na vlastní kůži, když je Villa pod útokem barbarského a nelítostného Cesara (ne, opravdu to není Caesar), strýček Mario odchází do věčných lovišť a náš hrdina taktéž schytá nepříjemné zranění. Zkrátka a dobře, začátek epického dobrodružství jak má být. Poté, co se vzpamatujete začíná dlouhá pouť. Pouť za záchranou lidu, za pomstou i vysvobozením Říma ze spárů tyranů Borgia. Bez pomoci to však nepůjde.

Pomoc! Potřebuji pomoc!

Zde tasí Bratrstvo svůj první trumf z rukávu. Nejen, že se vrací staří známí ze druhého dílu a opět dávají dohromady partu assassinů, do koktejlu totiž Ubisoft míchá i samotné Bratrstvo. Počas celé hry totiž rekrutujete nové spojence a zabijáky, kteří se stávají nedílnou součástí vaší taktiky. Postupem času je totiž budete využívat v soubojích stále častěji a osobně jsem si často užíval i pohled zezhora, kdy jsem na hrstku nic netušících vojáků seslal pár svůch tygrů, kteří je rozcupovali a poslušně utekli. To prostě člověka potěší. Neméně uspokojující je seslat na hrstku strkajících vojáků spršku šípů.

Druhou stranou mince je ekonomický systém a trénink svěřenců. Své assassiny totiž můžete nejen oblíkat a vylepšovat, nýbrž také posílat na zakázky do celé Evropy. Z toho pak do vaší kapsy proudí penízky, do jejich pak zkušenosti, které třídíte. Po určité době si tak můžete vytvořit perfektně vybalancovanou skupinku zabijáků, nebo naopak vysoce specializované vrahy ve svém oboru (jeden lukostřelec, druhý těžkooděnec, třetí rychlík atd.). Tyto herní vychytávky vám dávají bohaté možnosti přizpůsobení vašemu stylu hraní a titul se pak hraje tak, jak vy chcete.

Ruku k dílu však přikládají i jiní. Vrací se oblíbený Leonardo da Vinci a k vašim službám je tak opět jeho chytrá hlava, jenž vymyslí nejeden vynález. Chytře je zakomponováno do hry i samotné opětovné učení všeho, čeho jste dosáhli ve druhém dílu. Zkrátka se vrací spojenci a k tomu odemykáte nové dovednosti. Proč to komplikovat, že?

Samotná hratelnost se pak rozprostírá po celém Římě a jde ve šlápějích svých předchůdců. Máte tu tak naprostou volnost pohybu a předem vytyčenou příběhovou stezku, která vám sama o sobě zabere úctihodných 15 hodin hracího času. Do toho však nepočítáme doslova tunu postranních úkolů, jež přispívají k pokladničce a vašim dovednostem. Pokud si tak chcete pobyt v srdci Itálie o něco prodloužit, hra vám vydrží i mnohem déle.

Kromě příběhu jsou základním pilířem tzv. věže Borgia, které jsou roztroušeny po celém městě. Váš úkol je pak prostý – zabít strážce a vyhodit věž do vzduchu. Jakmile tak učíníte, tyranie v části města opadne, lidé se přidají na vaši stranu a obchůdky opět začnou žít svým životem. To samozřejmě značně urychluje ekonomický proces, avšak dobře jej vyrovnává, díky čemuž už nenastane situace, že byste nevědli, co s penězma. Celá hra tak sestává z mnoha osobitých celků, které do sebe zapadají a dle našeho názoru odvedl Ubisoft skvělou práci ve spojování všeho a všech. Ať už děláte cokoliv, příjde vám to přirozené.

Vezmu tě na nůž!

Opravdu velkou spokojenost musím přiřknout k soubojovému systému a s ním spojené umělé inteligenci. Ano, stále máte kolem sebe kroužek vojáků, co se střídají v napadání, již to ale není tak okaté a co je nejdůležitější, nyní vás napadají i během vašeho útoku. Pokud si tedy myslíte, že budete beztrestně mordovat kolegu, zatímco ostatní budou jen nečinně přihlížet, jste na omylu. Jdou po vás, a to důkladně. K tomu si přidejte střelce na vyvýšených pozicích, vojáky na koních a jejich neustálé nájezdy a máte situace, kdy musíte využít svůj veškerý assassinský um. K tomu vám poslouží radikální změna vedení boje. Máte k dispozici všechny frajeřinky z minula, k tomu však navíc systém zvaný „killstreak“. Pokud v rychlém sledu zabijete dva vojáky, ostatní budete řezat stiskem jediného tlačítka. Stačí jen tisknout pohyb a úder a Ezio se promění v masokombinát, na který se nádherně kouká. Přesně takhle jsme se chtěli cítit už v prvním dílu a přesně takto mají vypadat souboje s profesionálem svého oboru.

Ubisoft tak pořádně rozšířil pohybové spektrum našeho hrdiny, který občas dokáže vykouzlit neuvěřitelně cool pohyb. S tím je spojena možnost využívat příruční pistole a kuše přímo během komb. Záleží jen na tom, jakou zbraň zrovna držíte a Ezio už vše provede sám. Díky tomu vypadají souboje mnohem brutálněji, nevypočítavěji a hlavně zábavněji. Tutam je nuda v podobě čekání na protiúder, tentokrát můžete převzít otěže souboje do svých rukou a dirigovat krvavou podívanou dle svého. A pokud bude nejhůř, tak kouřovou bombu pod nohy, na záda věrného oře a vzhůru na útěk do ulic Říma. Ano, nyní jde i to.

Jak už jsem zmínil výše, do vašeho arzenálu přibylo několik inovací. Kuše je jen jedním z příkladů, evolucí totiž prošel celkový systém inventáře. V obchodech si můžete nyní koupit mnohem více věcí, svůj sortiment rozšířil téměř každý prodejce. Těžkotonážní zbraně, se kterými jsme tolik milovali pulírovat konkurenci, si nyní po menším upgradu můžeme nosit s sebou, také barvení oblečení prošlo lehkou obměnou a nabízí větší prostor k fantazii. Rádi jste šacovali kapsy nebohým zmláceným? Pak vězte, že nyní posbíráte i spoustu zajímavých předmětů (sklenice s pijavicemi, hedvábí, hřebíky aj.). Některé můžete využít, jiné však stačí prodat na černém trhu a vydělat si něco navíc. Každý obchod nabízí své vlastní questy, po jejichž zdárném zdolání vám odemknou nějaké to harampádí navíc. Je toho jednoduše spousta.

Assassin's Creed místo dějepisu?

Už druhý díl předvedl nádherně zpracovaná města renesanční Itálie. Ubisoft zkrátka umí shromáždit informace z historie a přenést je věrně do hry. To, co ale předvedl s Římem je úchvatné. Někdo by mohl namítat, že je to přeci jen jedno město, ale to bylo i Liberty City. Jádrem pudla je tu smysl pro detail a vůbec bych se nedivil, kdyby Bratrstvo využívali učitelé dějepisu jakožto výlet do historicky přesně ztvárněného Říma. Nejen, že je město nádherně zpracované, obrovské a různorodé, nechybí ani světoznámé památky a milníky historie, stejně jako neustále se rozšiřující databáze Animusu, ze které se dozvíte tolik informací o historii Itálie, že by vám to záviděl kdejaký bakalář pachtící se v posledním ročníku historické fakulty.

Menší zklamání pramení snad z velmi podobného grafického kabátku, který podstoupil jen kosmetické změny. Obličeje, mimika a jejich vzezření je nyní podstatně detailnější a věrohodnější, také textury jsou ostré jako břitva. Město působí velmi živě, se zástupy a davy lidí až po odlehlé vesničky s klidným režimem, po kterých se jen rádi projedete na koni. Celková úroveň se ale moc nezměnila a naskakující textury v dálce občas pozlobí. Na druhou stranu vypadal již druhý díl skvěle a my podstatnou revoluci čekáme až u trojky. Přecejen, na to, jak krátkou dobu bylo Bratrstvo ve vývoji, si nemůžeme stěžovat na nedostatek herního obsahu.

Svůj návrat hlásí i epický soundtrack, který ladí s náladou hry a dynamicky se mění v závislosti na situaci. Něžné chorály stále dokáží vehnat mráz do zad a akční smyčky během soubojů či honiček přikovají do sedaček. Jednoznačně palec nahoru.

Mano-a-mano

Jako bonus jsem si nechal na konec jednu podstatnou novinku – multiplayer. Doteď nám bohatě stačil příběh hlavního hrdiny, Ubisoft se ale rozhodl rozšířit obzory a pustit proti sobě vrahy ve všech nás. Ostatně, kdo by jednou nechtěl podříznout harlekýna s tím, že se na druhém konci vzteká váš kamarád?

I přesto, že je tu multiplayer teprve ve stádiu rozvoje nabízí dostatečný počet postav i map pro vyřádění. Je sice v mnohém jedno, zda si vyberete mariňáka, doktora, kurtizánku či mnicha (až na vlastní finišováky), úkol je vždy jasně daný. Malý radar vám ukazuje váš cíl, který musíte spacifikovat. Ve stejnou chvíli však jste jako cíl i vy pro někoho dalšího. Jedná se tedy o jakousi hru kočky s myší, kdy jste jak kočka, tak myš (možné hrát také týmově). Musíte se tak neustále přizpůsobovat, protože se nezřídka stane, že zmerčíte svůj vytoužený cíl v době, kdy zmerčí i vás. Body tedy dostáváte jak za úspěšný kill, tak za úspěšný útěk. Mapy jsou povětšinou dostatečně velké pro různorodé strategie a útěky, navíc vždy mění tématiku a umístění (jednou je to městečko na ostrově, podruhé zase rušné ulice, potřetí zase karneval a noční bdění). Za bodíky si můžete přizpůsobovat svého assassína, měnit oblečení, zbraně a celkově si pohrát. Jako revoluci bych multiplayer v Bratrstvu rozhodně nebral, jedná se však o příjemné zpestření singleplayerové kampaně a kdo ví, co nás čeká v plnohodnotném třetím dílu.

Finito

Assassin's Creed: Brotherhood nezklamal. Nabídl opět zakroucený epický příběh, obrovské město plné možností, vymakaný bojový systém a spousty novinek. K tomu přidal inovativní multiplayer, více radovánek s Desmondem a vředy z očekávání dílu dalšího. A mínusy? Snad jen občasné grafické nedodělky a menší stereotyp ke konci, to už si ale opravdu vymýšlím. Na trhu v současné době za své peníze nenajdete jiný natolik kompaktní, bohatý a zábavný balíček, jakým bezesporu Bratrstvo je. Berte všemi deseti a nezapomeňte polykat.