Rayman Origins – a nostalgie udeří

Recenze z hraní PS3 verze hry

Časy, kdy plošinovky za něco stály, a přeskakování plošinek byla naše jediná zábava, jsou v nenávratnu. V současné době můžeme mluvit o štěstí, pokud se na trhu čas od času najde hopsačka, která nestojí za starý sandál. Rayman je v herním průmyslu jméno veleznámé, a ačkoliv nedosahuje úrovně Maria a Sonica, jedná se v zásadě o legendu. Pokud ale nepočítám jeho 3D výtvory, jež jsme hráli před lety, nikdy se nám nevrátil v plné parádě. A ne, šílené králíky opravdu nepočítám.

Smích je koření života. V tom případě je Rayman Origins pořádnou Vegetou.

Probudili nás. Dáme jim to sežrat

Rayman Origins, jak již název napovídá, nás bere na nostalgickou cestu do minulosti, kde šlo především a jedině o zábavu. Příběh je tu totiž stejně originální, jako současná Hollywoodská scéna. Ušatec Rayman si chrápe se svými kamarády v klídku svého stromu. Jako každý normální, ehm..nečlověk, má ale sousedy, které chrápání otravuje. Když už to naštvané babičky, prdící rybičky a létající čerti nevydrží, vyrazí na zteč a pochytají naše drahocenné Elektoony, Nymfy a Lumíky. Raymanovi tak společně s jeho modrým kámošem Globoxem a dvojící kung-fu blech nezbývá, než se spakovat a vyskákat na záchranu.

Každému ihned dojde, že tu příběh hraje spíše druhé housle vtipům, jichž je naše putování plné. Již dlouho jsem nenarazil na natolik relaxační, osvobozující plošinovku s omračujícím humorem, kterému prostě není možné vzdorovat. Přitom během hraní téměř nemusíte přemýšlet. Zkrátka si držte klobouky a upalujte dopředu.

Až tě chytím, tak tě kopnu

Základním kamenem hratelnosti je plošinovkové řádění a především vaše reakce a hbitost prstů. Skrze pět rozdílných světů totiž často musíte doslova prosvištět a hra spoléhá na vaše zkušenosti a reakce. I když jsem nového Raymana nazval relaxační plošinovkou, rozhodně to neznamená, že byste zívali. Ba naopak. Polevit nelze na jediný okamžik, protože to většinou znamená špatné odhadnutí plošinky, špatně načasovaný skok nebo příliš pomalé reakce. Všechny úrovně jsou poskládány tak, abyste je mohli prosprintovat jedním zátahem a to většinou i postačí. Skrze příběh tak proběhnete za necelých 5 hodin a ke hře se nemusíte vracet. To byste ale přišli o ten největší požitek.

Rayman a jeho kamarádi tu nejsou jen pro záchranu růžových Elektoonů. Jejich sbírání je sice primárním úkolem, pak tu ale máte také zlaté Lumy, které zvyšují vaše hodnocení v každé úrovni, a samozřejmě nemohu opomenout Nymfy. Jejich vysvobození na konci každé úrovně většinou propůjčí hrdinům nějakou novou schopnost. Fackování dostanete takřka ihned, pro plachtění a další radovánky si už musíte doběhnout. Přitom každý další svět je jakýmsi obrovským tutoriálem nově získané schopnosti, takže se nikdy nestane, že byste něco dostali zbytečně.

Rayman Origins je hrou několika vrstev. I když zbrkle dokončíte hru za několik hodin, povětšinou uvidíte na mapě světa mnoho vykřičníků. Některé úrovně se totiž opravdu otevírají až postupně a není tedy od věci navštívit světy několikrát. Dostanete se totiž na mnohá dříve nepřístupná místa a uvidíte další fůru vtípků. Čas od času přijde odpočinek od neustálého skákání, kdy osedláte komára a rozdáte si to s nepřáteli na férovku ve stylu starých „plochých“ stříleček a samozřejmě nesmí chybět bossové, kteří jen vyžadují inteligentnější přístup. Myslíte si, že vám pár hodin stačí ke štěstí? Pak si zkuste pochytat všechny Elektoony, Lumy, zlaté medaile, skryté bonusy a kostýmy. Uvidíte, jak vám hodiny budou naskakovat.

Víc hlav víc ví

Není problém hrou proběhnout s jedním hrdinou, ta pravá zábava ale začíná, až se kolem vás nahromadí kamarádi. Velkým zklamáním je absence online kooperace a jediná možnost, jak si zahrát s ostatními je tak lokálně. Na gauči. To naštěstí není nejmenší problém, protože je kamera velmi inteligentní a nikdy se nestane, že by se někdo cítil vynechán. Na druhou stranu jsou čtyři postavičky najednou opravdovým chaosem a mnohdy si spíše překážíte. Ideálním počtem jsou dva hráči, kteří si navzájem pomáhají (umřít se tu prakticky nedá, stačí plácnout bublinku umírajícího kamaráda a pokračuje se) a samozřejmě fackují. Bez vzájemné fyzické podpory by to prostě nešlo. Tímto děkuji Cvrndovi za podání pomocné facky.

Pokud hledáte originálně pojatou grafiku s nevyčerpatelným pytlem nápadů, jste tu správně.

Grafické orgie

Je příjemné v dnešní době vidět hru, která si nezakládá na počtu polygonů a efektech slunečních paprsků. Ručně malovaný výtvarný styl Origins totiž doslova vyráží dech a je téměř nemožné sprintovat skrze úroveň, protože si člověk prostě chce prohlédnout všechno a všechny. Každý z pěti světů (a jeden bonusový) je zcela jiný. Navštívíte ledové pláně, vzdušné víry, podzemní vulkány i bonbónový ostrov. Ocenit musím neuvěřitelný smysl pro detail, který se týká nejen prostředí, ale i nepřátel samotných. Brejlaté babičky vyvolávají úsměv, potěší i velmi přesně vybraní nepřátele v závislosti na prostředí, ve kterém se nacházejí. Barvitost světa Rayman Origins je zkrátka dokonalá. Bez zvukového doprovodu by ale byla jen poloviční.

Jak vám nejspíše došlo, ve hře se moc nemluví a znalost angličtiny tedy není potřeba. Vaše skotačení na plošinkách je doprovázeno skvělým spektrem zvuků, skřeků a prdů (ano, i to se stane). Vrcholem je však soundtrack a hudební doprovod, který dokáže rozesmát a naladit na tu správnou vlnu takřka kdykoliv. Jen si poslechněte jednu ze skladeb níže a řekněte, že už si nechcete hupsnout do vody s Raymanem.

Tak to má být

Takto, páni vývojáři, má vypadat návrat ke kořenům. Takhle se dělá kvalitní plošinovka a takhle se vzdává hold jedné z významných postav herního průmyslu. Velkou škodou je absence online kooperace a relativně krátká herní doba. Klady v podobě nezastavitelné vlny pozitivní energie, zábavy a relaxu ale pár záporů hravě překonávají. Pokud náhodou nemáte co hrát a zimní deprese začíná pomalu ale jistě doléhat, zapněte si Raymana. Budete mít léto a sousedé budou závidět.