Ghost Recon: Future Soldier – válka se nemění

Recenze z hraní Xbox 360 verze.

Dva předchozí díly série s podtitulem Advanced Warfighter patří podle mnohých mezi nejlepší válečné taktické akce na trhu, minimálně tedy originály z konzolí. Ačkoliv je hardcore realismus úplně prvního dílu dávno fuč, série si bez problémů udržuje svou pověstnou laťku kvality, především tedy díky ukázkám nových vojenských vymožeností a důrazu na týmovou spolupráci. Stejnou cestou se rozhodl jít i Future Soldier, který od minulé výstavy E3 podstoupil řádný facelifting a přechod do hollywoodského stylu. Je to ale správná volba?

Hlavně, že se střílí

Paradoxně právě singleplayerová kampaň patří mezi nejslabší stránky hry, a to zcela vlastní vinou. Začátek působí velmi slibným a dramatickým dojmem, který je následně zavalen vojenskými klišé. Nad světem opět visí teroristická hrozba a nový tým přízraků má příliš sebevědomým nepřátelům učinit přítrž. Zatímco první úkol začíná velmi jednoduše, později se věci zkomplikují a hráč začíná zjišťovat, že za světovými bombovými útoky stojí mnohem více lidí, než se původně zdálo. Začíná tedy hon na informátory, velitele a další důležité hajzly, kteří vám dokážou prozradit další část této velké skládanky.

Problémem ale je, že vašemu týmu nikdo nikdy doopravdy neřekne, kdo za tím vším stojí. Nemáte před sebou fotografii toho nejhlavnějšího hlavouna, za kterým byste chtěli jít, nemáte prakticky žádnou pořádnou motivaci, která by vás popostrkovala k finále. Hra se nesnaží na vás emocionálně zatlačit, kvůli čemuž se celý singleplayer zvrhává v seznam misí a úkolů, které musíte odškrtnout, než obrazovku protnou závěrečné titulky. Filmový nádech se sice snaží udržovat časté filmečky, jež ukazují členy týmu v klidnějších chvílích, ty však postrádají jakoukoliv hloubku a jedná se spíše o pauzu pro vaše zmožené prsty, než opravdový tahák děje.

Vše vypadá perfektně a především nehledě na lineární styl nabízí mise dostatečné možnosti výběru při plnění úkolů

Přitom místa pro improvizaci bylo dost, vždyť Tom Clancy je jedním z nejuznávanějších autorů thrillerů, což ostatně nejednou dokazovaly další známé herní série. Zde se ale ve většině misí musíte buď někam plížit, případně někoho najít nebo jej odpravit. Několikrát sice narazíte na nečekané překvapení včetně povinného výletu v helikoptéře, není ale dostatečně silné na to, aby vás zbavilo pocitu lehké nesmyslnosti. Na druhou stranu jsou minimálně lokace vybrány skvěle. Podíváte se do mnoha zemí po celé zeměkouli, navštívíte jak zapršené lesy, tak vyprahlé pouště a městečka v Africe, pořádnou severskou zimu v Rusku a chybět nebudou ani městské ulice zmítané válečným konfliktem. Vše vypadá perfektně a především nehledě na lineární styl nabízí mise dostatečnou možnost výběru při plnění úkolů.

Neměl bych však zapomenout na jeden velmi důležitý prvek, který kampaň přece jen dělá o něco zábavnější. Tím je plnohodnotná kooperace, díky čemuž si celý příběh můžete proběhnout ve čtyřech. Na to fanoušci série čekali opravdu dlouho, modlení se ale vyplatilo. Se třemi kamarády dostává hraní zcela nový rozměr a nedostatky v příběhu už tolik nevadí. Můžete se totiž soustředit na týmovou spolupráci, elegantní a opatrný průchod úrovněmi a plnění všech dodatečných úkolů v lokacích, to vše za povzbudivého řevu kamarádů.

Sestavte si zbraň

Silně proklamovanou vlastností nového Ghost Reconu je katalog zbraní zvaný Gunsmith, který vám každého krasavce rozebere na součástky a vy si s nimi můžete libovolně pohrát. K dispozici je opravdu omračující počet rozličných zbraní, každá se svými specifickými vlastnostmi, dostřelem, průrazností a přesností. Výrobce tvrdí, že se dá ve hře všehovšudy sestavit několik milionů různých kombinací, což sice může znít trochu přepáleně, při pohledu na horu příslušenství to už však tak nepravdivé nepřipadá.

Vlastní sestavování zbraní přitom není jen na efekt a Gunsmith skvěle ukazuje, jak každá zbraň funguje a nakolik velký má každá její součástka vliv na výsledek. V kruhovém menu si tak libovolně měníte zásobníky, zbarvení, optiku, držák, tlumič a mnoho dalšího. Dole sledujete, jak se mění statistiky a zbraň si upravujete přesně podle mise, která vás čeká. Aby toho nebylo málo, k dispozici je také využití Kinectu, byť trochu slabší, než jsme měli možnost vidět na výstavě E3. Před každým sestavením se vás hra zeptá, zda chcete používat Gunsmith prostřednictvím ovladače, nebo Kinectu. Podle toho se vám změní uživatelské prostředí. Díky Kinectu je špásování se zbraní rozhodně srandou, o to více, že si můžete každou zbraň vyzkoušet na střelnici. Rychlost pohybů a přesnost jejich snímání však zdaleka není tak rychlá a přesná, jak proklamoval Ubisoft, takže můžeme tuto vychytávku označit spíše za bonus, než plnohodnotnou součást hry. Na to potřebují podobné prvky více práce. Pokud navíc budete chtít využívat hlasové povely, musíte si v nastavení konzole přehodit vaši lokaci a jazyk na něco jiného, než češtinu. Ta totiž zatím není podporována.

Něco navíc do batohu

Nehledě na akčnější styl neztratil Ghost Recon oproti předchůdcům nic ze své taktické a výzvědné oblasti. Před misí stále narazíte na briefing, pečlivě si vyberete zbraň (případně vám ji doporučí velitel) a veškerý inventář. Do něj patří několik druhů granátů a senzorů, opět podle vašeho gusta. V mnohých misích však jakýkoliv hluk znamená neúspěch, takže opravdoví „přízraci“ vsadí na rentgenové senzory, co dovolí vidět nepřátele skrze zdi, kamerky a kouřové granáty pro případ nouze. Samozřejmě tu nechybí ani několik verzí tříštivých granátů či miny, ty si ale ponecháte na více agresivnější mise, kterých je tu také dostatek.

Kamufláž je aktivní jen tehdy, kdy se pohybujete velmi pomalu, nestřílíte a neběháte.

Samozřejmostí je futuristická kamufláž, která vás činí těžce identifikovatelnými v terénu. Trochu jsem se strachoval, že jeho využití vývojáři přeženou, má ale naštěstí několik základní pravidel, kterými se musíte řídit. Kamufláž je totiž aktivní jen tehdy, kdy se pohybujete velmi pomalu, nestřílíte a neběháte. Jakmile vystřelíte, případně vás objeví, musíte se spolehnout na svůj střelecký um. Tento prvek využití kouzelného obleku značně omezil a především přiblížil realitě. Chcete být neviditelní? Tak se podle toho chovejte.

Nezaměnitelným pomocníkem v tichém boji bude dron, který má dva režimy. Jednak s ním můžete létat jako s malým vrtulníkem, označovat cíle a obecně prozkoumávat prostředí. Nebo si přistanete, vysunete kolečka a hurá do ventilaček. Jezdící verze drona má navíc na korbě velmi silný elektromagnetický výboj, který může na nějakou dobu vyřadit z provozu okolní techniku a pořádně dezorientovat nepřátele, což je ideální chvíle pro útok. V jedné z misí si dokonce ochočíte malého chodícího mecha, který poslouží jako pořádná palebná podpora a pohyblivý kryt. Přímo ovládat jej bohužel nepůjde, jeho rakety a rotaček jsou vám ale k službám. Stačí zamířit očním displejem a stisknout spoušť.

Kamarádi do deště

Příjemně překvapila umělá inteligence počítačem řízených kolegů. Těm už nemůžete komandovat tak propracovaně, jako kdysi, svou práci ale znají a dokážou vás bez problémů následovat. Perfektně se vyznají v prostředí a pohybují se v něm i bez vaší pomoci. Když je ale potřebujete, jsou po vašem boku. Po několika misích mi jejich pohyb a reakce na nečekané situace přišly velmi realistické a občas možná ani nepoznáte, že hrajete s počítačem. Kromě otevřené palby, ve které se čile kryjí a odpravují nepřátele, dokážou po vašem povelu synchronizovaně odstřelit několik vojáků naráz. Stačí je označit, počkat, až kolegové zaujmou pohodlné střelecké pozice a stiskem klávesy orchestrálně zakončit.

Nepřátelé už bohužel tolik inteligence nepobrali. Pokud se děj posouvá dopředu tak, jak má, na žádné kiksy nenarazíte. Vojáci hlídkují, rozmlouvají, klepou se zimou a dělají další zcela normální věci, které byste od lidí na špatně placených pozicích očekávali. V otevřených konfliktech jsou navíc až otravně přesní a hráč tak musí umně využívat krytu, aby přežil. Případně spoléhat na kolegy, kteří jej stihnou oživit v boji. Mnohdy jsem však zaznamenal situaci, kdy mi před hlaveň naběhlo hned několik mimoňů a ani jednoho nenapadlo, že by do toho krytu, kde polehlo už několik jejich kamarádů, raději běžet neměli. Nejednou se vyklopíte z krytu a spatříte hned několik chudáků, jak sprintují pod křížovou palbou místo toho, aby zaklekli a počkali na klidný okamžik. Podobné minely dokážou především v taktické válečné akci trochu zkazit zážitek, naštěstí to ale není nic katastrofického. Alespoň že se ti parťáci v boji vyznají.

Perfektně je zpracován krycí systém, který mohu s klidným srdcem označit za jeden z nejlepších v branži. Skok do krytu je rychlý, pohyb v něm velmi intuitivní a bezproblémový. Můžete se rychle vyklonit, střelit naslepo, skočit zpět do krytu, vykutálet se na otevřené prostranství či po výběru místa v dalším krytu tam přesprintovat. Ovládání je precizní, reaguje na vaše povely ihned a nikdy jsem neměl výrazný problém v míření či rychlém pohybu, když jsem to nejvíce potřeboval. Budete se zkrátka pohybovat jako profíci ve svém oboru, což dojem z akce pozitivně ovlivňuje.

Hrozba zažehnána, co dál?

Poslední díly série kladly velký důraz na týmový multiplayer a Future Soldier není výjimkou. Zcela dle očekávání zde nenarazíte na tradiční módy v čele s deathmatchem, protože na to hra jednoduše není uzpůsobena. Zde se hraje především na tým a pořádnou spolupráci. Každý v týmu musí plnit svou roli a pružně reagovat na počiny ostatních, jinak to prostě nejde. K mání je několik módů, jež jsou až na jednu výjimku jen alternativami ke skirmishi s měnícími se úkoly. Prakticky vždy musíte buď něco bránit, nebo se to snažit zajmout. Onu čestnou výjimku pak tvoří Sabotér, kdy jeden tým musí donést a aktivovat bombu na místo určení, zatímco druhý se mu v tom snaží zabránit.

K cíli směřují vždy dva týmy po osmi hráčích. Každý si může vybrat ze tří tříd – vojáka, inženýra a průzkumníka. Ty se liší především ve spektru příslušenství a arzenálu, každá třída ale nabízí dostatečnou variabilitu, aby ani jedna nestrádala nedostatkem pozornosti. Jsou tu totiž exkluzivní gadgety, přístupné pouze určitým typům a věřte, že potřebujete každou pomoc.

Zbraně a příslušenství se přenáší i do singleplayeru, takže pokud patříte mezi nadšence a milovníky válečné techniky, nejspíše se u multiplayeru zdržíte.

V multiplayeru nenarazíte na žádné bonusy, perky ani další prvky, jež prodlužují dobu pobývání online. Jediný důvod (kromě zábavy samozřejmě), proč se do multiplayeru ponoříte, budou především peníze a body, za které si odemknete každou exkluzivní součástku ke zbraním a samozřejmě i některé bonusové kousky. Ty se pak přenáší i do singleplayeru, takže pokud patříte mezi nadšence a milovníky válečné techniky, nejspíše se u multiplayeru zdržíte.

Poslední možností, jak déle pobývat ve válečné vřavě je mód Guerrilla, což je v zásadě převlečená Horda z Gears of War 3. Zde musí skupinka hráčů čelit postupně nabíhajícím vlnám nepřátel se stále tužšími kořínky. Občas stačí jen přežít, někdy musíte pro změnu bránit určitou pozici, vždy se ale jedná o to samé. Počkat si, postřílet vojáky a pak si počkat dál. Rozhodně nejzábavnějším je samotný multiplayer, především pokud máte po ruce hrstku oddaných parťáků, se kterými si přes sluchátka dokonale rozumíte.

Krásy světa přes optiku

Future Soldier možná občas klame tělem, v reálu se ale jedná o parádně vypadající hru. Klamem chci nazvat především některá místa, kterým vývojáři nevěnovali takovou pozornost. Jedná se o různé zapadlé uličky, daleké stěny a některé objekty, na kterých se řádně šetřilo polygony a texturami. Většina hráčů podobné maličkosti přehlédnou, ve hře ale jsou a některé hnusné zídky či sudy by se vůbec neměli dostávat na oči.

Možná jsem se ale nechal moc unést, jedná se totiž opravdu o maličkosti a celkově se Ubisoftu podařilo vykouzlit skvostné grafické pozlátko plné obrazových efektů, dešťových kapek na obrazovce, pěkných sněhových bouří a precizně vymodelovaných zbraní. Potěší různorodé lokace s odpovídajícími přírodními podmínkami a počasím. V Africe se horkem tetelí vzduch, hustý slejvák v lese vám téměř namočí trenky u počítače a v Rusku pro změnu narazíte na vichřici, přes kterou neuvidíte na vlastní nos. Future Soldier boduje u malých detailů, jež dotvářejí celkový výsledek a některé scenérie opravdu dokážou vyrazit dech. Rozhodně bychom uvítali detailnější postavy a především obličeje, veškeré vojenské oblečení a inventář však realismus nepostrádají. Perfektně je zpracován holografický HUD, který zbytečně nepřetéká detaily a přitom poskytuje veškeré potřebné informace o dění, navíc velmi stylově.

Hudba podtrhuje důležitá místa v příběhu a vypjaté situace, občas se dokonce najde vtipný moment s trochu ironickým podtextem.

Průměrný výkon předvádí také herci, kteří se objeví v několika příběhových filmečcích. Atmosféru konfliktu udrží a s ničím se zbytečně nepářou, emocionální podtext tu ale nehledejte. Naopak je skvěle propracováno ozvučení během misí, kdy vám parťáci do sluchátka šeptají povely a krátké informace, díky čemuž se cítíte jako opravdový lovec. Hudba podtrhuje důležitá místa v příběhu a vypjaté situace, občas se dokonce najde vtipný moment s trochu ironickým podtextem (Bob Marley ve válečné hře? Bingo). U Ubisoftu jsme si však už zvykli na vysokou kvalitu audiovizuální stránky jeho her, kterou dodržuje i zde.

Návrat na bojiště

Ghost Recon prošel velkou proměnou, která se nemusí líbit všem. Takřka na každém kroku je vidět posun k filmovosti a hollywoodskému stylu „všechno bouchá, všichni střílí“, což rozhodně není jádro série, které tak milujeme. Na druhou stranu si ale stále udržuje svůj taktický směr a dává hráčům možnosti, jak jej využít. Tvrdit, že je Future Soldier lepší, než předchozí díly by bylo pošetilé. Novinku bych spíše označil za povedeného nástupce, který přináší svěží vítr a několik skvělých nápadů, jež doufejme přejdou i do dalších dílů. Stále se budete plížit v dešti, stále budete tiše ostřelovat a stále tu jde o tým. Jen to vše teď vypadá více cool. Ale to přece nikdy nebylo na škodu.