Everybody's Gone to the Rapture – kampak se všichni poděli?

Pamatujete si na Dear Esther? A nemyslím tím mod z roku 2008 – ten neměl takový dopad. Myslím především kompletní hru z roku 2012, která navždy rozdělila herní kritiky na dva nesmiřitelné tábory. Na ty, kterým se zážitek z čistého walking simulátoru zaryl hluboko pod kůži a na ty, kteří odsuzujíc ji, nevěřícně civěli na hru, jež v prvé řadě nenabídla nic víc, než prostou chůzi a prozkoumávání coby hlavní body zdejší hratelnosti. Studio The Chinese Room, které mělo tento experiment na starosti, přichystalo exkluzivně pro PlayStation 4 zbrusu novou hrou s poetickým názvem Everybody´s Gone to the Rapture. A hned si pojďme povědět, že pokud jste k simulátorům chůze skeptičtí, nová hra od Chinese Room vás je milovat nenaučí.

Vše podřízeno naraci

Pokud byste měli přijít s walking simulátorem do styku poprvé, pak vězte, že pro tradičnější hráče mnoho hodnot EGTTR neukrývá. Hratelnost se zde naplno prolíná s příběhem a spíše než roli účastníka děje, zastanete spíše pozici nezávislého pozorovatele. Dojem z odcizení ještě více umocňuje i jistá netečnost okolního prostředí. Těch několik málo interaktivních rádií či telefonů vás sice vytrhne z jinak naprosto všedního pochodování, dojem z plastického a dýchajícího světa ovšem nenavodí, což úplně správně rozhodně není...

„Pokud byste měli přijít s walking simulátorem do styku poprvé, pak vězte, že pro tradičnější hráče mnoho hodnot EGTTR neukrývá. Hratelnost se zde naplno prolíná s příběhem a spíše než roli účastníka děje, zastanete spíše pozici nezávislého pozorovatele.“

U Dear Esther se to před lety dalo pochopit, jelikož scénář měl přímo navodit atmosféru snu, a tedy spíše atmosféru mlhavě neurčitého prostředí. Everybody´s Gone to the Rapture má ale scénář jasně daný, a přestože si často zahrává s abstraktními pojmy, základní linka má jasné kontury, její prostředí též a určitě není dobře, že jsem se jako hráč necítil ani trochu součástí zdejšího světa.

Přitom to celé začíná tak slibně. Zjevujete se jako kdosi u klasické observatoře, na silnici u tradiční anglické vesničky s jakou musí mít autoři z Brightonu ve Velké Británii bohaté zkušenosti. Kromě toho, že do vínku nedostanete žádné schopnosti, samozřejmě nepočítejte ani s kdovíjak rozmáchlou expozicí, která si bohatě vystačí pouze se strohým sdělením ,,následuj světlo“.

Poslouchat a objevovat

V tradičním anglické vísce ovšem nečekejte tradiční hratelnost. Kdo by se snad těšil na střelecké hody, toho rovnou zbrzdím s tím, že o klasického nepřítele v EGTTR nezavadíte a největším nepřítelem tak pro hráče bude samotná interpretace událostí, které odstartovaly tajemný odliv obyvatel kdysi poklidné vesničky.

Oproti Dear Esther bude ale přeci jenom hráč pevnější v kramflecích už jenom proto, že tentokrát nebude prožívat epiky prostou lyrickou básničku, ale více méně pevně daný příběh. Ten si sice stejně vyhrazuje prostor pro několik interpretací, zejména co se týče ústředního motivu, když ho ale celý osekáte na kost, zbude vám naprosto jasná základní linie.

V tomto ohledu je hra daleko bližší shodou okolností též čerstvé hře The Vanishing of Ethan Carter od polských The Astronauts, která si nedávno odbyla svou premiéru na PS4 (na PC vyšla již v září 2014). Téhle polské narativní hře, jak ji sami autoři nazývají, se podobá EGTTR i hratelností, která spočívá v následování světelného paprsku, jenž se čas od času prolne se světem, vytvoří zářící postavy a přednese krátkou scénku, která vám zobrazí zase o kousek více z minulosti (?) zdejšího kraje.

Tentokrát si ale Everybody´s Gone to the Rapture hlídá, abyste o to nejdůležitější nepřišli, když vás nenechá postoupit dál, aniž byste shlédli ty nejdůležitější události. Osobně jsem se do prostředí vrhnul jak lačný pes, který neviděl žrádlo několik dnů počítajíc s tím, že je na to hra připravena. Omyl! Po hodince neřízeného putování jsem zjistil, že světlo prostě následovat musím, abych se mohl v ději posunout dál. A pokud skutečně půjdete rovnou za nosem (za světlem) připravte se na velmi krátký (čti čtyřhodinový) zážitek. Až s prozkoumáváním se hra vyšplhá na nějakých 6 možná 7 hodin. Nechápejte mě špatně, stále se můžete do sytosti projít v celkem rozlehlých lokacích, které jsou navíc vyvedeny v Cryenginu a dokážou velmi často vzít dech, problém je ale v tom, že jsem tu volnost vlastně celou dobu pociťoval spíše jen jako vlastnost hry, kterou mi slibovali, ale do konečného produktu to jaksi nezvládla.

Pochodovat si křížem krážem tedy můžete, buďte si ale jisti, že v rámci příběhového putování budete muset následovat jasně daný tunel a to je veliká škoda s ohledem na to, že otevřené prostředí je prakticky jediná hmotná věc, kterou vám Chinese Room ve spolupráci se Santa Monica Studios v EGTTR nabízí!

Prezentace za jedna

Že Cryengine v šikovných rukách zvládne prakticky cokoliv, to už víme. Pro narativní hru je ale naprosto klíčové, aby z technického hlediska pracovala jako pečlivě promazaný stroj. To se naštěstí povedlo a na vině není ani zdaleka pouhá pastva pro oči, kterou bezesporu EGTTR je. Jedinou výtku bych snad měl k poměrně často se opakujícím modelům, které jsou samozřejmě kamenem úrazu u leckteré hry, u té narativní ale stále stejné domky, plůtky nebo houpačky, vyvolávají dojem strojové výroby, jenž vás bryskně vytrhne i z pečlivě vystavěné atmosféry.

Na druhou stranu famózně do hry zapadá hudba Jessicy Curry, která svůj um předvedla již v předešlých titulech Chinese Room. Svůj autorský potenciál dovedla k dokonalosti ale až v EGTTR skrze tklivé, leckdy až mystické, chorály, které mají skutečně daleko do obyčejných zapomenutelných hudebních podkresů dnešní herní produkce.

Záleží na úhlu pohledu

Že spoustě lidí Dear Esther v roce 2012 skutečně učarovala, to dokazuje i fakt, že si Sony zajistila exkluzivitu pro Everybody´s Gone to the Rapture, a pokud si tuto příběhovou hru od Chinese Room chcete zahrát, budete tak muset učinit na posledním PlayStationu. Je to trochu škoda a dost pravděpodobně se tato skutečnost podepíše i na konečném osudu EGTTR. Proč se zabývám prodeji? Tak především proto, že absence tohoto titulu na PC, kde indie scéna rozkvetla a kde jsou hráči daleko benevolentnější, bude velmi pravděpodobně znamenat, že se k Everybody´s Gone to the Rapture nedostane ani zdaleka tak rozsáhlá hráčská základna, jakou by si tento představitel velmi mladého žánru narativních her dozajista zasloužil.