Assassin’s Creed III – cesta do nového světa

Recenze z hraní Xbox 360 verze

Je opravdu těžké psát recenzi na titul, jehož mohutný hype dosáhl takové úrovně, že by o něm mohl zpívat i Elton John. Série Assassin’s Creed patří v herním průmyslu mezi ty nejoblíbenější a my jsme dorazili na křižovatku, kdy nás poctil přítomností pořádný třetí díl s tolik očekávaným krokem kupředu. Tým, zodpovědný za přelomovou dvojku totiž celé dva roky, co nás udržovalo v pozoru Bratrstvo a Revelations, kutil hit, který uzavře dlouho masírovaný příběh a sváže všechny osudy dohromady. A ač se snažím být sebevíc objektivní, nadšení mi nepřestává vylézat všemi škvírami v těle.

Postupné rozvíjení děje

Desmond Miles už nikdy nebude barmanem. Jeho pouť, která začala v době křížových výprav, začíná kulminovat a už od osudového konce jej dělí jen chvíle. Novodobý asasín, vtažený do víru událostí, už v sobě třímá zkušenosti Ezia i znalosti Altaira. Jeho tým je však na hranici velikého objevu, který konečně vysvětlí snahu první civilizace a zachrání lidstvo před zlověstným prosincem roku 2012. Nebo ne? Ať je to jak chce, klíč ke všemu třímá Connor Kenway, jehož DNA skrývá cestu dál.

Zcela dle očekávání tedy začínáme přesně tam, kde jsme v Revelations skončili. Desmond společně s otcem a kolegy doráží na hrobky, která skrývá mnohá tajemství. Právě zde se nachází klíč ke všemu a právě tady se pokusí tým asasínů v zoufalé snaze zabránit konci světa. Co po nás ale chce Minerva a ostatní? K čemu doopravdy slouží kousky Edenu a lze vůbec něco udělat k zastavení blížící se katastrofy?

Po povedeném úvodu už pak následuje příběh Connora „nativní jméno, co připomíná místo zrodu irské kávy“ Kenwaye, se kterým se seznámíme už v útlém věku.

Na to musíme nalézt odpověď v osmnáctém století. Musím Ubisoftu poděkovat za to, že dokázal v dnešní době úniků a odhalení uchovat alespoň několik tajemství, což nyní dokáže snad jen Rockstar. Díky tomu dokáže hned první kapitola vyrazit dech a příjemně překvapit (to je holt výhoda hrát hru mezi prvními, kdy na YouTube ještě nezáří desítky herních záběrů s marnou snahou Ubisoftu vše včas potípat). Po povedeném úvodu už pak následuje příběh Connora „nativní jméno, co připomíná místo zrodu irské kávy“ Kenwaye, se kterým se seznámíme už v útlém věku.

Zde Ubisoft úspěšně kopíruje strukturu, která přinesla úspěch ve druhém dílu. V Bratrstvu a Revelations jsme totiž brali otěže Eziova osudu jakožto uber cool nabušeného asasína a pocit smysluplného postupu byl jaksi vytracen. Hráči zkrátka neměli dostatečný pocit hrdosti za to, že z hrdiny vytrénovali zabijáka, protože už jím byl. Prvních šest kapitol třetího dílu se však věnuje rozvoji a růstu Connora, díky čemuž s ním hráč prožije většinu jeho důležitých životních momentů a vytvoří mnohem silnější pouto k rozvoji jeho postavy. I díky tomu první polovina hry prosviští rychlostí blesku a v sedmé kapitole jsem se začal obávat, že to vývojáři s 15 hodinami příběhu trochu přehnali. Naštěstí pak příběh výrazně zpomalí a mohu potvrdit, že se na danou časovou hranici opravdu dostanete. Dospělý Connor si prostě musí ujmout většinou času, a tak se nelze divit, že začátek jeho života musí uplynout podstatně rychleji.

Nový svět v plné kráse

Možná právě pomalý rozjezd je tím pravým důvodem, proč druhá polovina hry neuvěřitelně graduje a všechny dřívější pochybnosti jsou fuč. Ano, konečně se střílí, konečně létají dělové koule, potápějí se lodě a Connor připomíná během soubojů vlkodlaka v době páření. Nesmíme však zapomínat, že jde Connorovi především o spravedlnost. Právě útok na rodnou vesnici evropskými kolonisty (a templáry, jak jinak) stál u zrodu jeho vůle ke spravedlnosti a svobodě lidu, kterou žene dál, často až bezhlavě a nesmyslně. Je mu jedno, koho musí na své cestě skolit, jestli je to Američan, Brit, Francouz či templář. Stačí, aby ve své hlavě třímal myšlenku o zkrocení lidstva či příliš velké moci, a schovaná dýky Connora už neomylně hledá cíl. Díky tomu nelze nenajít spojitost s Eziem, kterého vedla kupředu touha po pomstě. Touhou po spravedlnosti za každou cenu se totiž Connor nechává často ovládnout a zdravý rozum ustupuje do pozadí, a všichni ví, jak končí lidé s příliš horkou hlavou.

Na své pouti za svobodou lidu potká Connor množství historických postav včetně samotného George Washingtona, Benjamina Franklina, Charlese Leeho, Johna Pitcairna či Samuela Adamse, navíc bude u zrodu několika známých událostí, jako je třeba Bostonské pití čaje. Je úsměvné, že podle Ubisoftu u většiny důležitých historických události stáli asasíni a templáři, právě spojitost fiktivního příběhu s reáliemi a fakty však dává sérii ten neopakovatelný feeling.

Kompletní dohrání hry včetně všech nepovinných misí a úkolů vám bez problémů zabere přes 40 hodin času.

Nesmím opomenout ani osud Desmonda, který ve třetím dílu končí. Ubisoft konečně vyslyšel kňučení fandů a během hry si za Desmonda zahrajeme mnohem více, tentokrát i mimo hrobky, rozvaliny či rozbořené domy. Hned několikrát se vydáme do rozličných světových měst, kde budeme hledat dodatečný zdroj energie, takže si užijete dostatek plížení a rvaček ve futuristickém Riu či New Yorku. Více ale neprozradím. Dodám jen, že vám kompletní dohrání hry včetně všech nepovinných misí a úkolů bez problémů zabere přes 40 hodin času, pokud navíc prahnete po nalezení všech pokladů a tajemství, připravte se na dlouhé zimní večery.

Zemí, vodou i vzduchem

Ubisoft tvrdí, že pro třetí díl vytvořil jednu z největších map, kterou série kdy viděla a při letmém pohledu to lze vývojářům i dát za pravdu. Kromě velkoměst v podobě Bostonu, New Yorku a Filadelfie je tu také celé východní pobřeží a především samotná příroda, která zabírá velkou část herní mapy. Kvůli velikosti museli vývojáři přidat i systém rychlocestování, což vítáme. Ne vždy se hráčům chce táhnout přes celou mapu na koni, jen aby se dostali k potřebné misi. Mezi jednotlivými městy a oblastmi jsou dle očekávání nahrávací obrazovky, které se snaží snížit naskakování textur na minimum a nabídnout v mapách co nejplynulejší zážitek. Na nahrávací obrazovky narazíte obecně docela často a především během misí můžou být trochu nepříjemné, není to ale nic, co by silně překáželo.

Nejvíce jsem se obával prázdnosti map a opakování nedostatku předchozích dílů. Po skončení příběhu jste v zásadě neměli ve hře co dělat. Počet vojáků v ulicích se smrsknul na minimum a i zbylé nepovinné mise nebyly tak zábavné, aby stálo za to v hraní pokračovat. Ubisoft naštěstí mé obavy rozptýlil, a to se stačilo jen projít pěšky. Svět v Assassin’s Creed 3 opravdu žije, a to nemluvím jen o velkých městech. Tam je velký počet lidí a všeobecný chaos očekávaný. Stačí si vyjít za hranice a vydat se do přírody, kde prakticky neustále narazíte na nějaký druh zvěře, kterou můžete lovit. Pokud budete chvíli jen tak bloudit lesy, zjistíte, že jsou plny patrolujících hlídek, nebezpečných pastí, ohniští s obyvateli, kteří vám ležérně zadají nějaký ten úkol a jiných lidí, co třeba potřebují zachránit. Kapitolou samou pro sebe jsou nepřátelská opevnění, což jsou takové akční minihry. Do pevnosti se musíte napřed dostat, poté zneškodnit vedení a vyhodit do povětří zásoby střelného prachu. Pak už jen stačí vztyčit vlajku a pevnost je zabraná vašimi lidmi. Navíc se vám nyní otevírá jako bod pro rychlocestování a ve svých útrobách často skrývá tučné finanční obnosy a podklady pro výrobu unikátních zbraní či vybavení. Ano, tuhle náhradu Tower Defence si necháme líbit.

Ve světě se toho dá dělat opravdu spoustu, což je oproti předchůdcům velké plus.

S potěšením musím přiznat, že příběhové mise nejsou tou jedinou zábavou. Města jsou plná lidí, co potřebují pomoc, často se naskytne nečekaná příležitost přímo od kolemjdoucích. Connor může sloužit jako poslíček, lovit zvěř, pomáhat s odstraňováním nepotřebných lidí, případně sbírat poletující stránky pro Benjamina Franklina a pomáhat s léčbou neštovic, která terorizuje obyvatelé vypáleného New Yorku. A kdo ví, třeba narazíte i na indicie, kdo za to všechno může. AC3 je tak prvním opravdu sandboxovým titulem série, který nesází z větší části na příběh a nenabízí jen příležitostní odreagování. Ve světě se toho dá dělat opravdu spoustu, což je oproti předchůdcům velké plus. A už jsem zmínil plavbu na vaší lodi a hledání pokladů?

Napěchovat si kapsy i statek

Vrací se oblíbený ekonomický systém série, i když po řádné plastické operaci. Obchody, ve který si lze koupit nové vybavení a zbraně, samozřejmě zůstávají, stejně jako možnost si koupit nové oblečení. Mnohem větší důraz je však nyní kladen na váš statek, což je obdoba vily z předchozích dílů. Connor začíná se svým učitelem relativně v malém, postupem času ale láká do statku nové lidi, každý z nich přichází se svou vlastní profesí a činností. Dřevorubci pro vás kácí stromy a vyrábí dřevo, řemeslníci vyrábějí sudy, lovci zase prodávají kožichy a u vaší lodi dřepí ožrala a pořvává něco o bájných pokladech. Co když je to ale pravda?

Pozvat lidi do statku však nestačí. Ve svém domě musíte zavítat do knihy spisů, kupovat od nich jednotlivé suroviny a posílat spřežením do měst, kde to pro změnu prodáte za větší finanční obnos. Jen pozor, aby vás po cestě nepřepadli. Vaši usedlíci pro vás mohou navíc vyrobit unikátní suroviny, které poté použijete na výrobu unikátních předmětů, jejichž nákresy najdete všude možně po světě. Ano, mapa v AC3 opravdu stojí za prozkoumání a toulání lesem dostává zcela nový rozměr. Chcete fešný ohoz, který nikdy jinde nekoupíte? Tak koukejte klusat korunami stromů.

Kromě postupného zdokonalování arzenálu se musíte starat i o svou kocábku, která potřebuje nový lak, kanóny a zpevnění trupu. Jinak si proti pirátům moc neškrtnete. A tím se dostáváme ke zcela ojedinělé mini-hře nového dílu – soubojům v oceánu. Hned zkraje musím přiznat, že se jedná o extrémně zábavnou záležitost, ať už díky perfektně zvládnutému ovládání a pocitu z plavby, nebo efektně vypadajícími boji. Kromě lodí navíc musíte občas útočit i na pevnost, což chce zcela jiný přístup. Boje s ostatními plavidly, včetně nutnosti je okrást o vše cenné, jsou však mnohem přesvědčivější. Pocit, kdy v šílené bouřce stoupáte do několikametrových vln a snažíte se nalajnovat bokem pro finální střelbu je k nezaplacení. Je opravdu vtipné, že Ubisoft vytvořil plavební simulátor jako dodatek k celkové hře, kvalitou však působí mnohem lépe, než množství titulů, které se na tento prvek soustředí.

Boj na život a na smrt

Co si budeme povídat, nepřátelé stojící ve frontě na porážku a extrémně jednoduchá obtížnost soubojů byly jednou z mála nepříjemností celé série a Ubisoft se třetím dílem přišel se zbrusu novým systémem soubojů. I když to možná z videí a záběrů na první pohled nevypadá, změna přišla a po několika hodinách ve hře pochopíte, nakolik razantní Connor je díky svému výcviku pro klasické pěšáky takřka nedosažitelný, a to jednoduše proto, že je až moc rychlý a hbitý, třetí díl však proti vašim čepelím uvrhává bezkonkurenčně největší zástupy nepřátel v historii série. Už obyčejná procházka po městě odhalí množství červených puntíků na radaru, nepřátelské vojáci jsou tentokrát takřka všude a útěk městem se mění na opravdové mistrovské dílo, jelikož už nestačí za rohem hupsnout do sena. Útěky navíc budete podstupovat mnohem častěji, jelikož zdraví ubývá rychle a nepřátelé jsou překvapivě tuzí. Proč?

Inu, v soubojích po vás jde většinou více jak pět vojáků, které ještě několikrát volají posily, pokud je nestihnete včas odpravit. Zatímco se pižláte s nejbližšími chudáky, všichni ostatní takřka neustále hledají možnost ke střelbě. To po vás chce rychlou reakci v podobě čapnutí nejbližšího živého štítu a sprintu proti střelcům, dokud pracně přebíjejí. Během boje tedy musíte být neustále v pohybu, jinak je po vás, a to rychle. Zdraví se totiž doplňuje až po skončení boje a vzhledem k nabitosti měst se jej ani nemusíte dočkat.

Souboje mají hloubku a říz, protože musíte nejen drtit tlačítko protiútoku, ale i dávat pozor, kdo proti vám vlastně stojí (střílí).

Connor se nově specializuje na obouruční boj, což znamená, že kromě nože můžete držet ve druhé ruce třeba meč, tomahavk, palcát, další nůž či skrytou čepel. Od toho se odvíjí vaše komba a styl bojů, jelikož má každá zbraň své charakteristiky, které přidávají vaší rychlosti, kombům či obraně. Navíc musíte přemýšlet i během soubojů, které nově náramně připomínají Batman: Arkham City. Už nemusíte držet tlačítko obrany, to stisknete vždy, když se nad útočníkem rozsvítí ikonka, a poté máte pár vteřin na to, abyste vybrali další útok. Po bloku tedy můžete zaútočit, nepřítele zranit, odhodit ho či skopnout na zem. Tento systém výběru je tu především proto, že je nyní ve hře několik druhů nepřátel, jež dokážou vzdorovat těmto jednotlivým stylům útoků. Obrněnce napřed musíte zranit, hbité vojáky ihned podřezat atd. Díky tomu mají nově souboje hloubku a říz, protože musíte nejen drtit tlačítko protiútoku, ale i dávat pozor, kdo proti vám vlastně stojí (střílí). A pokud ani to nepomůže, vemte nohy na ramena.

Zde totiž má hra co nabídnout. Kompletně propracovaný systém animací vám dovoluje hbitě parkourovat kdekoliv, nemluvě o labužnicky vypadajícím sprintu. Pro běh i lezení stačí nyní držet pouze jedno tlačítko, vše ostatní obstarává Connor sám. Systém animací byl pozměněn k jednoduchosti a lepšímu zážitku z obyčejného pohybu, což rozhodně funguje. Pokud totiž chcete vidět skutečný parkour, musíte kromě držení tlačítka před překážkou včas stisknout manuální skok. Pokud se to dobře naučíte, je pohyb po střechách i po zemi vizuální lahůdkou plnou parkour pohybů, úskoků, salt a dalších frajeřinek. Zapomínat nesmíte ani na otevřené dveře či okna, kterými rychle prosvištíte a dostanete se na druhou stranu budovy. Vzhledem k agresivní povaze nepřátel vysoce doporučovaná technika úniku.

Hra vám navíc dává velmi bohaté možnosti výběru, jak postupovat v určitých situacích. Po světě je roztroušeno křoví, stromy (po kterých můžete konečně lézt), vysoká tráva a další místa, kde se Connor automaticky přepne do stealth módu. Lze se také schovat za jakýkoliv roh (i strom) a počíhat si na svou oběť, kterou instantně odpravíte. Všechny tyto přídavky konečně dávají možnost hrát Assassin’s Creed tak, jak jsme vždy chtěli – v tichosti, jako ninja, což v předchozích dílech prostě nešlo. Přidám-li k tomu novou vystřelovací čínskou šipku pro věšení nebohých vojáků či schopnost kladení pastí a návnad, vyjde nám dosud nejobsáhlejší titul celé série. Není to o počtu revolučních prvků, nýbrž o volnosti a možnostech, které vám hra nabízí.

S kamarádem do počtu

Pokud si myslíte, že vám singleplayerová část hry zabere velký kus času, máte pravdu. I poté, co však příběh Connora přelouskáte tu na vás čeká plnohodnotný multiplayer. Ten má na svědomí stejný tým, který jej vytvářel pro předchozí díly a naštěstí prošel dostatečným počtem obměn, aby se nedal považovat za recyklovaný.

Kromě tradičního zabíjení svých cílů musím vyzdvihnout především dva módy, které konečně stojí za zahrání. Prvním je novinka jménem Wolf Pack, kde se sejde vždy od dvou do čtyř hráčů a v kooperativním duchu musí v šibeničním časovém limitu odpravit dané cíle, roztroušené po 25 úrovním. Bonusové body se na konto přičítají například za duální zabití či další splněné úkoly, jejichž styl se drží povaze série. Pokud prahnete po větší multiplayerové klasice, rozhodně neopovrhnete módem Domination, který dělí hráče na dva týmy. Jeden se vžije do rekrutů Absterga, kteří musí zabrat důležité body na mapě, nepřátelský tým jim pak musí zabránit a převzít kontrolu zpět. Mód svým stylem velmi připomíná Conquest z Battlefieldu a rozhodně přináší osvěžení do velmi stereotypního multiplayeru předešlých dílů. Ubisoft zkrátka chce, abyste online vydrželi, a podle všeho se mu to podaří.

Nudit se nebudete ani ve svém profilu, na rozebrání je připraveno 16 základních postav (s příslibem bonusových), každá se svou vlastní vizáží, národností a stylem boje. Navíc konečně přichází na řadu podrobnější možnosti úprav zevnějšku a arzenálu, takže si můžete svého hrdinu přizpůsobit obrazu svému podobně, jak to lze provádět s Connorem v singleplayeru. Pro všechny případy si také nastavte několik šablon inventáře, abyste nemuseli vždy pracně měnit zbraně a vychytávky, roztroušené po kapsách.

Singleplayer samozřejmě stále zůstává hlavním důvodem, proč titulu kupovat, nyní však mají hráči o další podstatný důvod více.

V obou předchozích dílech se dal multiplayer brát jen jako příjemný dodatek na zkrácení volné chvíle, třetí díl jej ale posouvá na úroveň, kde bez problémů zvládne konkurovat jiným titulům. Singleplayer samozřejmě stále zůstává hlavním důvodem, proč titulu kupovat, nyní však mají hráči o další podstatný důvod více.

AnvilNext do boje

Rozhodně nebudu jediný, komu stále stejný engine celé trilogie Ezia lehce lezl krkem. Jistě, chápeme, že se vše schylovalo ke třetímu dílu, po větších změnách ale toužilo hodně fanoušků. Ty přinesl AnvilNext engine, který byl vyvíjen interně přímo pro potřeby třetího dílu. Hned na začátku musím uznat, že některé nedostatky dřívějších dílů zůstaly nedotčeny. Textury stále nejsou v nejlepší formě a některé oblasti vypadají řádně oplzle, naštěstí PC verze tento neduh prakticky stírá (holt limitace konzolí nikam neschováte). Občas rozesmějí grafické bugy se zasekáváním těl v předmětech či zdech, ve srovnání s předchůdci se však jedná o extrémně vypiplanou hru bez větších nedodělků, čemuž bude důkazem, že jsem se zasekl ve zdi pouze jednou za celou dobu.

Nesmíme také zapomínat, že série Assassin’s Creed nikdy nebyla o grafických orgiích, nýbrž o maniakálním smyslu pro detail, který prochází věrohodností historických měst, faktů i osob. Ať se díváte na Boston z vrcholku věže, navštěvujete státní operu nebo rozmlouváte s Georgem Washingtonem, vše vypadá extrémně důvěryhodně a realisticky. Města jsou nyní mnohem živější a plná lidí, nechybí zvířata a děti, v okolí se pořád něco děje a svět nestojí a nepadá pouze na vaší přítomnosti. V přírodě lidé posedávají u ohnišť, v zimě se hlídky snaží zahřát dýcháním na ruce a lidé pořád někam spěchají. Ne, Assassin’s Creed 3 rozhodně není nejhezčí hrou této generace, je však tou nejpůsobivější, což je v některých případech mnohem důležitější. Konečně jsme se také dočkali změn počasí a denní doby, což se většinou děje nezávisle na vašem počínání, předem předurčena jsou jen roční období. Když navíc skončí léto a po podzimu budete svědky prvního sněhu, hru to neuvěřitelně oživuje. Mění se sada animací, reakce obyvatel i celkové vyznění herního světa, díky čemuž vás prostředí neunudí po první návštěvě města.

Zvláštní kapitolu musím věnovat obličejům, které oproti minulu řádně pokročily a množství nových animací dává rozhovorům zcela nový rozměr. Je možné rozeznat mnoho nových emocí a pohyby očí jsou kapitolou samou pro sebe. Velký krok udělala i synchronizace mluveného slova s pohybem rtů, kvalit L.A. Noire však samozřejmě nedosahuje. Ruku v ruce s hereckým obsazením jde i dabing, který je na té nejvyšší úrovni. Češi se navíc mohou těšit na velmi povedené titulky a kvalitní překlad menu i všech textů, ve kterých jsem nenarazil na žádné kiksy ani do nebevolající chyby.

O soudtracku pak padlo mnoho slov, ten ale nepotřebuje naprosto žádný komentář. Jen si poslechněte ústřední téma níže a zaplesejte.

Dlouhé čekání na hit

Všechny díly série Assassin’s Creed byly svým způsobem mimořádně povedené a s každým dalším se Ubisoft učil novým věcem. Žádný z nich se však ani nepřiblížil rozmachu a ambicím dílu třetího. Assassin’s Creed 3 v žádném případě není dokonalou hrou a nenabízí žádné převratné, revoluční prvky, které by změnily herní průmysl. Jedná se „jen“ o vypiplanou a nesmírně bohatou snůškou toho nejlepšího, co může žánr akčních adventur v současné době nabídnout. Hledat chyby v tak komplexním díle je velmi těžké, jelikož je zastiňuje nekompromisním podáním, které nemůže neuhranout.

Po zhlédnutí své šestistránkové recenze mohu jen žasnout nad tím, co všechno jsem nezvládl vyjmenovat, což je samo o sobě důkazem toho, nakolik obsáhlý titul vlastně je. Ano, můžete si stěžovat na přetrvávající nedokonalost umělé inteligence, některé grafické bugy, občas rozmazané textury nebo přílišnou komplexnost všeho okolo, pravdou ale je, že Assassin’s Creed 3 nabízí především nástroje na hraní. Jak s nimi hráči naloží už je zcela na jejich uvážení. A pokud vám nestačí obří sandbox s tunou zábavných činností, možná vás přece jen přesvědčí fakt, že nám tu končí jeden velký konspirační příběh, který dovedl ke konci světa miliony fanoušků po celém světě. Kdo může odmítnout být součástí něčeho tak velkého?