Čím jsme se bavili v červenci a na co se těšíme v srpnu.
Martin Zavřel
Tradičně vždycky platilo, že pro hráče jsou letní prázdniny obdobím herního sucha - vydavatelé předpokládají, že lidé raději tráví čas u vody a na sluníčku, než u svých počítačových nebo konzolových mazlíčků. Letos to ale rozhodně neplatilo. Možná je to tím, že díky Svišťovi (Switch) můžeme řadu nejnovějších her hrát pohodlně i venku na cestách. Mnohem spíš to ale bude tím, že díky pandemii se zpomalil vývoj a mnoho her se odsunulo mimo jejich původně plánované termíny. Nejvíc ze všeho bych si ale přál, aby tím důvodem bylo po všech těch letech probuzení vydavatelů vůči realitě, že vydávat všechny důležité hry jen na jaře a na podzim, kdy je pak nestíháme kupovat ani hrát, zkrátka nedává smysl - lepší rozmístění do celého roku je mnohem rozumnější.
Červenec byl tedy překvapivě nabitý kvalitními hrami, ať už se budeme bavit o nádherné pohádce Monster Hunter Stories 2, nadčasové legendě jménem Skyward Sword, vynikající baladě Ender Lilies, úspěšných závodech F1 2021, zábavné kombinaci žánrů v Chernobilite nebo strhující a neuvěřitelně dobře vypadající střílečce Ascent. No vážně, povídejte se na tenhle seznam a řekněte mi, že vidíte herní sucho. Takovou nadílku jste následně odměnili také vy, naši čtenáři, když jste tento měsíc s parádním náskokem překonali nejen návštěvnost Zingu za minulý červenec, ale také za letošní červen. Děkujeme, takové léto si opravdu dáme líbit.
Ani v srpnu nebude o zajímavé hry nouze. Přiznám se, že se velmi opatrně těším na Aliens: Fireteam Elite. Jelikož jde o jeden z mých nejoblíbenějších filmů, uvítám prostě jakoukoliv možnost se do toho světa vrátit, i když je bohužel pravda, že to většinou nedopadne úplně dobře. Snad se tentokrát situace změní, naději mi dává přítomnost příběhových kampaní a českého překladu. Samozřejmě jsem ale zvědavý i na výpravný návrat Ghost of Tsushima, výlet Eivora do Paříže nebo velmi dospěle, filmově a chytře působící paranormální detektivní drama 12 minut. V srpnu nás samozřejmě čeká Gamescom, i když jen v digitální podobě, ale už teď jsme od několika vydavatelů dostali k podepsaní NDA ohledně jistých odhalení. Takže pokud nám zachováte přízeň i v následujícím měsíci, slibujeme, že ji odměníme.
Ondřej Partl
Červenec byl pro mě ve znamení v podstatě jediné hry, jíž bylo Final Fantasy XIV Online. K MMORPG hrám upřímně nemám nijak zvlášť pozitivní vztah, avšak výprava do tohoto světa mě zcela pohltila, kdy jsem v něm za uplynulý měsíc nechal možná až nezdravé množství času, dohrál základní hru a nyní se už těším, až se vydám na obsah, jenž nabízí datadisky. Kromě toho jsem ale mohl vyzkoušet i chystané King’s Bounty II (dojmy tady), které snad nabídne mnoho hodin zábavy, ale zcela upřímně se nevyvarovalo některým chybám. A zapomenout nesmím ani na stálici v podobě Hunt: Showdown, do které nedávno dorazila nová mapa.
Když se následně dívám na seznam her, jenž naše obrazovky obohatí v srpnu, tak jsem upřímně překvapen, kolik zajímavých titulů vychází. Pravděpodobně největší natěšení panuje kolem hry Ghost of Tsushima, která pro mě byla tím nejlepším, co minulý rok nabídl, tudíž asi nemusím příliš popisovat, jak moc se už chci vypravit na ostrov Iki v chystaném rozšíření. Ovšem zapomenout určitě nesmím ani na stále perfektně vypadající hříčku Twelve Minutes a zcela upřímně se přiznám, že se postupně začínám těšit i na střílečku Aliens: Fireteam Elite, ačkoliv ta s atmosférickými filmy nemá mnoho společné (což mi osobně ale vlastně nevadí). Přirozeně také bude zajímavé sledovat, jak nakonec dopadne zmiňované King’s Bounty II a osobního favorita vidím i ve slovanském RPG Black Book, o kterém jsem donedávna vůbec nevěděl, ale okamžitě mě upoutalo. No a aby toho nebylo málo, tak snad konečně dojde i na No More Heroes 3, což je pokračování, jenž vyhlížím už nějaký ten pátek. A samozřejmě na mě opět čeká Hades, jehož si tentokrát užiji na PlayStationu.
Jakub Žežule
V červenci se mi povedlo dohrát next-gen verzi Metro Exodus: Complete Edition na Playstationu 5. Hru jsem uváděl v nedávném článku zaměřeném na imerzi a HUD jako modelový příklad titulu, který klade velký důraz na to, aby se hráč naučil ,,číst“ herní svět a většinu interakce prováděl bez pomoci waypointů, healthbarů a podobných pro mě rušivých elementů. Od více lidí, včetně několika členů redakce jsem nicméně slyšel, že původní konzolová verze Exodu se ovládala dost mizerně a dost fanoušků díky tomu znechutila.
Vylepšená verze běží v plynulých 60 fps a už tak detailní grafika prostředí byla na první pohled výrazně vylepšená díky masivně využívanému ray-tracingu a dalším efektům (detailní analýza od Digital Foundry je k vidění zde, videí na téma next-gen Metra mají DF víc a velmi je doporučuji zhlédnout).
Navíc ovládat Metro pomocí DualSense ještě posiluje pocit z imerze díky plnému využití triggerů i haptiky. Zkrátka a dobře, Metro Exodus: Complete Edition je aktuální, špičková a v porovnání s jinými tituly cenově velmi dostupná next-gen hra se vším všudy a je mi trochu smutno z toho, že se o ní mluví relativně málo. Anglický dabing a dialogy jsou sice většinou dost mizerné a některé momenty scénáře působí velice hloupě anebo předvídatelně, na druhou stranu hratelnost, design hry a celkové zpracování je světová extratřída. Podobně kvalitních her (obzvlášť z pohledu první osoby) vychází strašně málo.
A to ani nemluvím o tom, s jakou láskou a pečlivostí autoři z 4A Games vypiplali DLC Sam’s Story (s dabovaným hlavním hrdinou!). Klidně jej mohli vydat jako standalone hru na způsob Uncharted: Lost Legacy. Pokud máte ve zvyku hrát opatrně a prozkoumávat mapu, Sam’s Story se délkou téměř rovná oběma předchozím hrám a skvěle podtrhuje úplně všechno, co bylo a je na značce Metro skvělé! Zkrátka a dobře, pokud máte novou konzoli anebo moderní PC a jste fanoušci survival horrorů anebo vtahujících her, jejichž svět nepůsobí uměle, dejte Exodu šanci.
Jan Urbančík
Červenec je většinou období herního sucha, ale letos tomu tak úplně není. Dočkali jsme se vydání hned několika zajímavých her. Přesto jsem začátek léta věnoval dohánění restů. Tentokrát jsem se pustil do mou velmi odkládaného The Evil Within. Jakožto velký fanoušek série Resident Evil si vždy s chutí zahraji něco na podobný styl a ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Ze začátku mě sice hra příliš nechytla, ale čím víc jsem hrál, tím víc jsem si ji užíval. Už od prvního momentu bylo zřejmé, že nejde o zdaleka tak velký titul jako hry ze série RE, ale přes to jsem se rychle přenesl a zabral jsem se do velmi zajímavého, byť možná až příliš kryptického příběhu. Ještě o to víc jsem si pak užil DLC The Assignment a The Consequence, která celý příběh vysvětlují, a upřímně se mi líbila ještě víc než samotná základní hra. Jsou vytvořeny v podobném stylu jako rozšíření Burial At Sea pro BioShock Infinite, jehož druhou část osobně považuji za nejlepší DLC všech dob.
Pak už ale byl čas na formule 1, ke kterým se ještě stále vracím a dál pokračuji v kariéře. Mé zhodnocení hry najdete zde. Vrátil jsem se také k Dead Space 3, který mám teď po oznámení remaku jedničky o to větší chuť dohrát, ale zatím jsem moc neměl příležitost. Konec července totiž věnuji hraní The Great Ace Attorney Chronicles. Na recenzi se můžete těšit příští týden.
Ani srpen zrovna nenaznačuje, že bychom prožívali období sucha. Nedávné odložení Keny mě sice zamrzelo, ale pořád tu jsou další hry, na které se velmi těším. Jde především o tahovou strategii Humankind a indie hru 12 Minutes. Zvědavý jsem ale také na Ghost of Tsushima Director’s Cut. Základní hru jsem dohrál na začátku letošního roku a do rozšíření se pustím velmi rád.
Daniel Jarocký
V červenci jsem suverénně největší penzum času věnoval zombie akci Days Gone ve verzi pro PC. Vlažnější první polovinu hry dokázala v mých očích přebít zdařilejší druhá část. Užíval jsem si souboje s početnými hordami nepřátel, komornější civilní příběh a dialogy s dobře napsanými i vykreslenými postavami. Právě Days Gone jsme ostatně s Martinem věnovali i část posledního podcastu.
Koncem měsíce jsem stihl rozehrát jeden z velkých restů v podobě Resident Evil Village. O svých dojmech se více rozepíšu v příštím ohlédnutí. Dále jsem se díky nové velké aktualizaci s číslem pět vrátil za knipl Microsoft Flight Simulatoru. Na závěr horkého měsíce jsem si ještě střihl jeden zajímavý titul, který potěší zejména příznivce historie. O tom vám ale více povím až za pár dnů v recenzi.
Ze srpnových titulů mám v hledáčku příběhový interaktivní thriller Twelve Minutes a motocyklové závody RiMS Racing z dílny italského studia Raceward. Rovněž se těším, co přinese letošní Gamescom v čistě digitální podobě.
Ivan Jeziorek
Letošní červenec charakterizovalo několik věcí. Šílené počasí, šílený pracovní zápřah a šílená hra k recenzování. Po delší době jsem se přes neskutečný pracovní zápřah dostal k přečtení Akiry, posledního Bleache 26, Tokijského Ghúla:re 9, druhého Zabijáka démonů, Útoku titánů 26 a Kotletova Undergroundu, ale co mne potěšilo nejvíc, stihl jsem i zrecenzovat jednu hru (protože dcera odjela na týden k babičce a pak ještě na týden na Harry Potter tábor).
Tou hrou nakonec nebylo nic jiného, než remake 10 let staré hry Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed. Neříkám, že jde o kdovíjakou pecku, ale uvědomil jsem si, co znamená 10 let ve vývoji her. Člověk si tak nějak zvykl na různá vodítka a berličky, které vás při hraní jakýchkoli RPG vedou za ručičku. Vezměte si takovou drobnost, jako je mapa s označením lokality hlavních a vedlejších úkolů. A teď o ni najedou přijdete. Nebo popis úkolů, který je jen tak zevrubný. Po dlouhé době jsem taky řešil problém, kdy jsem používal jen málo pozic na ukládání a díky minima informací ohledně úkolu jsem opakoval asi 5 hodin hraní. Nejhorší ale bylo, že stačilo splnit jeden jediný vedlejšák a hned by bylo po problému. Aktuálně na mne ale na Switchi čeká NEO: The World Ends with You, na kterou se fakt těším.
Mikuláš Stoklasa
Co by student pro mě léto představuje období herního sucha, ale také období letních brigád. Ano, v červenci mi zbylo na hraní opravdu málo času, ale přesto jsem si našel jeden titul, kterému jsem věnoval poslední zbytky svého volného času. Pustil jsem se tedy do The legend of Zelda: Skyward Sword pro Nintendo Switch. Ačkoliv jsem nikdy nebyl příliš velký fanoušek do Zeldy, musím říct, že tento díl ve mně vzbudil zájem prostudovat si celou historii této legendární série. Skyward Sword si mě ovšem získal také po gameplayové stránce, a to vylepšeným ovládáním pro Nintendo Switch. Díky tomu je hraní skutečně zábavou, ačkoliv, když vás vaši blízcí vidí, jak šermujete ovladači před televizí, mají vás spíše za blázna.
Srpen bude pro mě znamenat další měsíc herního sucha. Pořád se naštěstí najdou nějaké tituly, které si získaly mou pozornost, a které nepochybně alespoň vyzkouším. Jmenovitě se bude jednat o The Ascent, na který se i docela těším, protože cyberpunk tématiky není nikdy dost. Druhým takovým titulem bude Psychonauts 2, ačkoliv upřímně pořád netuším, co od této hry čekat. Snad se nakonec ale bude jednat o příjemné překvapení.
