Pro veterány Heroes vítané rozšíření, pro nováčky dobrá cesta, jak si znechutit jinak skvělou sérii.

Heroes VI poměrně vydařeně navázali na tradici předchozích dílů – ostatně na zažité koncepci se příliš nemění, a tak fanoušci mohou být stále spokojeni. Série si zachovala zdařilý mix rozvíjení hrdinů, sběru surovin a rozvíjení měst a taktických tahových soubojů; to vše navíc umně zabalené do líbivé grafiky a vybavené pro leckterého našince vítanou českou lokalizací.

Příběh Heroes VI již obohatily dvě stahovatelné kampaně Pirates of the Savage Sea a Danse Macabre. Shades of Darkness (SoD) na rozdíl od nich přináší hned dvě nové kampaně: první z nich se točí kolem Raelaga a staronové rase temných elfů, druhá zase nabídne dobrodružství nekromantů z Nekropole.

Pokud Heroes VI ještě nemáte, můžete si při nákupu vybrat, zda utratit kolem 600 Kč za samostatné rozšíření, nebo si za ani ne dvojnásobnou investici pořídit kompletní edici Heroes VI, která obsahuje rozsáhlou původní hru, obě zmíněná rozšíření i SoD. Druhá možnost je jasná volba: pustit se rovnou do Shades of Darkness není vzhledem k jeho obtížnosti nejlepší nápad, navíc původní hra vás nejspíš nadchne citelně víc než nejnovější přídavek.

Legrační temnota

Heroes of Might & Magic byli vždycky takovou zvláštně roztomilou hrou, kde i mnohé pekelné zrůdy byly spíše ideálním vzorem pro roztomilé plyšáky než děsivá monstra z nočních můr. K tomu přispívala také příjemná, stylizovaná grafika plná pestrých, pastelových odstínů. Ostatně i animace samotné hru znatelně odlehčovaly: zkuste chvíli otálet na bojišti a uvidíte sami. Osobně jsem jen nechápavě zíral, když jinak docela hrozivý Minotaur zarazil svoji obří sekeru do země a začal se kolem ní svíjet jako striptérka kolem barové tyče.

Pokud byste se přeci jen do příběhu ponořit chtěli, vaši chuť snadno zabijí mizerně napsané dialogy, stěží průměrný dabing a bohužel i nepříliš podařená lokalizace.

V tomto kontextu se SoD snaží vyprávět ponurý příběh temných elfů a jejich boje za samotné zachování existence, o zrůdách bez tváře a o probouzejících se černých dracích. A pochopitelně zcela selhává. Je to jeden z těch rozporuplných momentů, kdy se vývojáři prostě nedokázali rozhodnout, co za hru chtějí vlastně stvořit. Je pravdou, že tento rozpor k sérii Heroes tak trošku patří, nicméně v SoD je už výrazný až příliš.

Pokud byste se přeci jen do příběhu ponořit chtěli, vaši chuť snadno zabijí mizerně napsané dialogy, stěží průměrný dabing a bohužel i nepříliš podařená lokalizace. Pečlivě jsem dialogy poslouchal a porovnával s českou verzí a musím uznat, že se překladatel docela snažil, nicméně místy by si rozhovory asi musel sám vymyslet, abyste nemuseli číst nesmysly.

Smrt ze stínů

Nejlépe tedy uděláte, když příběh tak nějak přejdete a spíše se ponoříte do hry samotné. Shades of Darkness nepřináší žádnou revoluci. Znovu pobíháte s hrdiny po mapě protkané cestami plnými neutrálních protivníků, surovin, pokladů, budov a rozličných bonusů. Opět rozvíjíte svá města, vyrábíte armádu a potýkáte se se soupeři. S ohledem na frakce nepřekvapí, že mapy často doplňují podzemní pasáže, které dále rozšiřují už tak solidně dlouhé mise.

Nová frakce temných elfů (resp. Kobky, v originále Dungeon) přináší atraktivní mix jednotek. Hned zpočátku dostanete Stopařky, které svým útokem nepřítele zpomalí, a Stínové predátory, kteří pro změnu zasažené jednotce vysávají život – bonusem je, že obě jednotky jsou střelecké. Doplňují je Asasíni, první dvě kola bitvy neviditelní zabijáci, a zanedlouho se přidají velcí, odolní a silní Minotauři, aby vám ta vaše armáda nepřipadala tak papírová.

Jednotky Kobky totiž povětšinou mnoho nevydrží a z přímé konfrontace zpravidla vyjdou dost špatně, zejména v prostředí SoD, kde i nepřátelská hrozba označená hrou za triviální nebo nízkou někdy umí náležitě potrápit. To je moment, kdy září speciální schopnost této šikovné frakce, díky níž můžete zneviditelnit některou ze svých jednotek (byť ne všechny druhy).

Schopnost se nabíjí útoky, proti nimž nelze oplácet, proto oceníte střelecké jednotky i útoky neviditelných Asasínů. Při troše šikovnosti brzy zvládnete motat nepřátelské skupinky do bloudění mezi jednotkami, které jsou ještě viditelné, zatímco je budete postupně likvidovat, aniž by vám něco udělaly. Ale nejásejte předčasně, protože to není až tak snadné, a navíc když se to velmi rychle a velmi dobře nenaučíte, nebudete mít časem pražádnou šanci uspět.

Spoustou vítězství k epické porážce

Balíček se Shades of Darkness má představovat výhodu v tom, že by mohl být dobrým úvodem do Heroes VI. Není. Pominu absenci nějakého tutoriálu, byť by se pro hráče bez Heroes VI hodil, horší je nastavení samotné obtížnosti. SoD je – ač možná nechtěně – určen pro veterány původní hry, nebo možná ještě lépe zkušené pamětníky celé série. Nadšení, které teď možná zažíváte, patrně odpadne v okamžiku, kdy si uvědomíte, že vyšší obtížnosti hra nedociluje fér, ale spíše poměrně ubohými mechanizmy.

Hra potom před vaše zmrzačené zbytky stěží připomínající armádu vypustí dalšího nahecovaného hrdinu s pořádnou bandou pohůnků.

Hra vás na to nepřipraví, ale vězte, že v bojích na konci rozsáhlých misí budete stát proti opravdu solidní síle, na kterou budete muset mít adekvátní armádu. SoD po vzoru jiných her ze série nabízí poměrně velké mapy k prozkoumávání, a tím vás i staví před spousty dobrovolných bojů. V těch zpravidla utržíte nějaké ztráty, jaké vám připadnou akceptovatelné, čímž dost možná zpečetíte svůj osud, když po třeba další hodině hraní zjistíte, že vaše armáda už na překonání závěru mapy prostě nestačí.

Ostatně i správně odhadnout konec mapy je vcelku oříšek. Klidně se stane, že v jednom boji, který považujete za závěrečný, z posledních sil zdoláte protivníka, nehledě na ztráty, a hra potom před vaše zmrzačené zbytky stěží připomínající armádu vypustí dalšího nahecovaného hrdinu s pořádnou bandou pohůnků. To už není rozumně nastavená obtížnost, ale prostě pitomost.

U každého nepovinného boje proto důkladně promýšlíte, jestli výsledek bude stát za těch několik ztrát, a jestli to, co vám z armády zbude, vystačí na zbytek mapy. Jasně, proč tedy nepostavit ve městech Nepřemožitelnou Armádu™ a neprojet mapou jako Napoleon Evropou? Třeba proto, že řadu cílů po vás chce hra splnit do určitého počtu kol nebo dřív než jiný hrdina, takže zevlování na rozkvetlých loukách a trénování další bojové havěti může snadno skončit automatickým Waterloo.

Klacky pod nohy

Pokud se do hry budete chtít pustit, budete se muset prokousat ještě dalšími překážkami. Na začátku si mnoho hráčů stěžovalo na potíže se spuštěním hry a s následnými komplikacemi s uloženými hrami z původních Heroes VI, nicméně zdá se, že teď už by vše mělo být v pořádku. To ovšem nijak neřeší dva zásadní nešvary související s vydavatelem hry Ubisoftem.

Hru si sice aktivujete na Steamu, ale přesto se do ní dostáváte přes nesmyslný, uživatelsky nepřívětivý a zbytečný paskvil jménem Uplay. Hru můžete hrát offline až poté, co se přes tento systém přihlásíte aspoň jednou. Když to překousnete, čeká vás ještě vylomenina na online hraní s hromadou úžasných funkcí a sociálních vymožeností: Conflux. Tento výmysl jsem ocenil obzvlášť ve chvíli, kdy připojení ke službě nešlo navázat, čímž jsem byl dočasně připraven o všechny uložené pozice.

Shades of Darkness má stále to krásné kouzlo série Heroes, kvůli kterému jsou tyto hry už tolik let tak oblíbené.

Myslím si, že v zásadě jde pouze o protipirátskou ochranu, jen zabalenou do něčeho, co by hráči mělo být k užitku. Potíž je, že Uplay i s celým Confluxem jsou naprosto k ničemu. Sociální funkce umí zastat Steam, stejně jako synchronizaci uložených pozic – a ostatně i jako protipirátská ochrana funguje dobře. Je smutné, že Ubisoft je ochoten nadbytečnými ptákovinami znásilňovat své hry.

Starý dobrý Heroesy

Nicméně musím uznat, že přes spoustu rozčarování, bez kterých bych se rád obešel, má SoD stále to krásné kouzlo série Heroes, kvůli kterému jsou tyto hry už tolik let tak oblíbené. Jsem přesvědčený, že SoD není dobrým úvodem do Heroes VI, a už vůbec ne do celé série, nicméně pro veterány aspoň posledního dílu je to vítané rozšíření. Při výběru mezi ůvodními Heroes VI a kompletní edicí bych se klonil ve prospěch druhého – dvě rozšíření plus SoD jsou opravdu úctyhodně mohutným nášupem.

Nevýhodou je, že hra postupně sklouzává do stereotypu opakujících se bojů s opakujícími se protivníky, ovšem to je v podstatě jedna z charakteristik celé série. Lze to vnímat i z druhé strany: máte před sebou pohodové hraní příjemně vypadající hry s příjemnou hudbou, u kterého si díky tahovému systému v podstatě i odpočinete, a to přes vyšší obtížnost SoD.

Rozšíření pochopitelně přináší novinky co do jednotek, hrdinů, prostředí, protivníků, pokladů i schopností, takže se na svém hrdinovi můžete opravdu vyřádit. Ostatně to zvláštní skloubení tahové strategie a RPG prvků je jedním z lákadel celé série a ani poslední díl, ani jeho rozšíření na tom nic nemění. Pokud Heroes VI už máte a líbí se vám, prodloužení hry o spoustu hodin díky Shades of Darkness byste neměli minout. Jestli je vám série nebo tento díl zatím cizí, klidně se do kompletní edice Heroes VI pusťte.