Recenze Dreams

Pamatuji se, jak jsem před dvaceti lety "hrál" na první konzoli Playstation titul "Music 2000". Celé dny a noci jsem trávil s "tabulkovými" editory, do kterých jsem skládal všemožné nástroje a "riffy", abych si nakonec mohl pustit svou vlastní, několikaminutovou skladbu - která na svou dobu (diskotékám kraloval Robert Miles s albem "Dreamland") zněla překvapivě profesionálně.

Úplně stejně jsem si připadal poslední dny při "práci" s titulem Dreams na čtvrté konzoli Playstation. Nedělejte si iluze - pokud chcete tvořit, strávíte spoustu času pipláním se v editoru, byť je to editor poněkud zábavnější (a mnohem mocnější), než byly svého času "tabulky" Music 2000. Jenže oproti tehdejší době se do celé rovnice zamíchala také síla internetu, díky které můžete místo tvoření prostě "surfovat" výtvory ostatních lidí. Ale to už trochu předbíhám.

Každopádně: Dreams není nic menšího, než editor pro výrobu a platforma pro sdílení vašich vlastních her.

• Platforma: PS4 (recenzováno na Pro verzi)
• Datum vydání: 14. 2. 2020
• Výrobce: Media Molecule (Anglie)
• Žánr: herní engine
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne (zatím)
• Dat ke stažení: 18 GB
• Herní doba: nekonečná
• Přístupnost: 12+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 949,- Kč (Xzone)

Velkolepý úvodní "film"

V době před vydáním hry jsem se strachoval, že opravdu dostaneme "jen" sadu nástrojů, ale žádnou "příběhovou kampaň", která by náležitě demonstrovala schopnosti celého balíčku. Právě příběhová kampaň pro mě byla tou nejlákavější částí předchozích her studia Media Molecule ze série Little Big Planet, které také nabízely možnost následně stavět vlastní světy, úrovně a příběhy. Naštěstí jsme se parádní kampaně dočkali i tady, jelikož finální balení Dreams obsahuje příběh nazvaný "Art´s Dream". Jeho délka je sice pouze nějaké tři hodiny (prostě jako pořádný film), ale za tu dobu stihne předvést sílu Dreams v plné kráse.

Zároveň jde o podstatně dospělejší příběh, než jsme od Media Molecule zvyklí, ačkoliv i zde dojde na dětské fantazie, oživlé hračky a podobné záležitosti. Hlavním hrdinou je baskytarista jménem Art, který před velkým koncertem jeho kapely ztratí odvahu a... uteče. Na svém útěku projde skutečnými i smyšlenými zákoutími svého života a minulosti, až po hračky z dětství, se kterými zažíval svá první dobrodružství a nacházel díky nim odvahu bojovat o důležité věci. Skutečná a smyšlená rovina se následně parádně prolínají a celý příběh dohromady působí nemálo emotivně, někde mezi filmem, hrou a poezií.

Jde o podstatně dospělejší příběh, než jsme od Media Molecule zvyklí.

Po té herní stránce je možná trochu škoda, že velká část této "kampaně" se skládá z opakovaných mechanik, kdy se vracíte opakovaně ke třem postavám ve třech herních žánrech. Upřímně mne to během první poloviny hry docela nudilo, protože jsem chtěl vidět, co všechno Dreams dokáže, ne znovu dokola tu samou plošinovku nebo tu samou textovou adventuru, byť postupně s narůstající komplexností a obtížností. Naštěstí se tohle celkem drasticky změní ve finále, kdy poslední zhruba půl hodina je jedno překvapení za druhým a Dreams opravdu ukážou svoji pestrost i audiovizuální sílu, zatímco příběh nádherně graduje do nezapomenutelného finále.

Bezedná herní stavebnice

Jakmile si osušíte slzy dojetí (někteří možná i pot z námahy, s ohledem na finálního bosse), nastane čas posunout se od konzumace již vytvořeného k vlastní tvorbě. Už na začátku jste si museli vybrat svého "maskota", drobného vznášejícího se "diblíka", kterého používáte jako kurzor pro pohyb a interakci na obrazovce. Nyní si budete muset ještě upravit vlastní "homespace", tedy domovskou obrazovku. Zde vás také hra pomocí krátkých a milých tutoriálů začne učit, jak vkládat předměty do scény, upravovat jejich velikost, naklonění, vzhled a tak dále. Kromě režimu s kurzorem se můžete také stiskem tlačítka vtělit do dvounohého avatara, se kterým se místo vznášení po obrazovce můžete normálně procházet, skákat apod. Ovládání kurzoru má samozřejmě své slabiny, ale v rámci možností je ovladač dobře namapovaný a ovládání rozumně "citlivé". Pokusy o větší detail případně řeší zoomovací funkce.

Jenže stavění vlastních her není zdaleka jen o tom, vymodelovat si postavičky, předměty nebo celé arény. K tomu všemu se ještě přidají vrstvy samotných herních mechanik, od věcí jako je počítadlo skóre přes měření životů nebo zranění až po doplňující aspekty typu animace, hudba nebo zvuky. V praxi se tak dostanete k tzv. vizuálnímu skriptování (což je zažitý termín v českých vývojářských kruzích, ale odborný název zní "vizuální programování"), kdy mezi sebou propojujete "krabičky a drátky" tak, aby na sebe jednotlivé předměty i mechaniky správně reagovaly. Vizuální design ikon je sice poměrně intuitivní, ale přesto se nevyhnete práci s čísly, logikou a prostě tradičnímu skriptování, jak jej znají tradiční herní vývojáři z "velkých" enginů na tvorbu her (Unreal, Unity apod.). Nechybí ani možnost například složit přímo ve hře vlastní hudbu.

V praxi se tak dostanete k tzv. vizuálnímu skriptování.

Naštěstí existuje také zlatá střední cesta, kdy si můžete vzít jakýkoliv výtvor kohokoliv jiného - ať už celou hru nebo jen konkrétní kousek z ní - a dělat svoje úpravy v něm. V praxi tak nemusíte vymýšlet například jak vyrobit funkční auto, ale vzít si jedno z aut, co udělali ostatní "snílci", tedy tvůrci a hráči Dreams. Samozřejmě můžete použít i všechny oficiální výtvory přímo od Media Molecule, ti vás navíc průběžně odměňují balíčky dalších předmětů za plnění tutoriálů apod. Poměrně efektní a vlastně i svým způsobem dojemná je skutečnost, že váš výtvor si průběžně generuje "credits", tedy seznam tvůrců, jejich výtvory byly pro danou věc využity. Posiluje to dojem ze spolupráce s ostatními snílky a dovedu se snadno představit, že se takhle zformují týmy budoucích nadějných herních vývojářů.

Slibný začátek

Přestože autoři začali na Dreams pracovat už před osmi roky (hra byla poprvé zmíněna na Gamescomu 2012 a plně odhalena následující rok) a přestože hráči měli možnost začít v Dreams tvořit již od dubna loňského roku, v tuto chvíli jsme se ocitli na opravdovém začátku. Teprve nyní se do tvorby, hraní a sdílení Dreams vloží celá Playstation komunita naplno a ukáže, kde leží její hranice (pravděpodobně žádné nejsou a Dreams nás bude donekonečna překvapovat, jak naznačují již aktuální výtvory). Media Molecule samozřejmě hru aktivně podporuje dalšími přídavky či vlastními výtvory, tématickými soutěžemi pro tvůrce a moc bych se divil, kdyby hra plynule nepřešla na PS5, včetně přidané možnosti multiplayeru a podpory VR.

Zároveň mi to ale nedá, abych nezmínil, že pokud to s herní tvorbou myslíte vážně, měli byste možná svůj čas investovat o malinko praktičtěji. Takový Unreal engine také funguje na bázi vizuálního skriptování a při množství tutoriálů, které k němu jsou např. na Youtube, se do něj dostanete skoro stejně snadno, jako do tvorby v Dreams (na vlastní oči jsem viděl, jak jej různí lidé "zkrotili" zhruba do týdne od prvního pokusu). Přitom je zadarmo, má samozřejmě mnohem rozsáhlejší možnosti a ve vašem portfoliu nebo CV se bude vyjímat mnohem účinněji, než Dreams. To ovšem nic nemění na tom, že Dreams je na konzolové poměry nevídaný počin a je ohromná zábava i jen procházet a hrát výtvory ostatních hráčů.

Hru můžete zakoupit v Xzone.