The Crew – promarněný potenciál

Recenzovaná verze: PlayStation 4

The Crew se už od začátku pasovalo na nejambicióznější závodní titul letošního roku, jehož inovace se měla údajně skrývat v MMO stylu, který tu ještě nebyl. Závodních her letos nevyšlo zrovna málo, ale neúspěch The Crew rozhodně není zapříčiněn velkou konkurencí. Hra hýří zklamáním a promarněným potenciálem na každém kroku, pojďme si to ale rozebrat hezky kousek po kousku.

Na velikosti (ne)záleží

Jestli se něco The Crew nedá vyčítat, tak je to především obrovský herní svět. Slovo obrovský si pak v tomto kontextu můžete přeložit jako „doposud největší“, alespoň co se týče open-world závodní hry. Dost ale slov a přejděme na čísla - přejet z jednoho konce mapy na druhý vám zabere něco kolem hodiny a půl čistého času a to ještě za předpokladu, že nebudete bourat do každého druhého auta, které potkáte a samozřejmě pojedete už v trošku lepší káře. Hlavním tahákem je pak fakt, že mapa je navržena podle Spojených států, a to v rámci možností poměrně přesně. Na nějaké detaily se v rámci obří rozlohy nedá spoléhat, ale hlavní znaky, jako je rozestavení měst a jakási podobnost s členitostí a charakterem krajiny zde samozřejmě jsou. Začínáte v Detroitu a podíváte se do slunného Miami, obrovského New Yorku nebo Los Angeles. Velmi potěšující je, že i pro nás Středoevropany jsou jednotlivá města téměř na první pohled odlišitelná. Miami je charakteristické svými plážemi a palmami podél silnic, stejně jako hazardem překypující Las Vegas nebo New York se svými nadzemkami. Ty zastřešují velké množství silnic. Jsem si zcela jist, že pro americké hráče je tato skutečnost velmi potěšující. Sám si pamatuji, jaká hráčská pýcha se ve mně dmula, když jsem v Euro Truck Simulátoru brázdil české dálnice.

Bohužel každá mince má dvě strany. Opravdu dech beroucí rozsáhlost mapy si pravděpodobně vyžádala svou daň v podobě ne příliš uspokojivého grafického ztvárnění, které je nejznatelnější právě ve chvílích, kdy projíždíte městem. Budovy vypadají jako velké krabice, na které někdo namalovat okna a dveře a v lepším případě přidal stíny. Naprosto největší slabinou jsou samotné textury, které mě osobně přišly svou kvalitou někdy až naprosto otřesné. Díky rozsáhlosti a variantnosti prostředí samozřejmě narazíte na lepší a horší chvilky, rozptyl vizuálních kvalit je však natolik velký, že se dostáváte z “ty jo, tohle vypadá fakt dobře” až ke kontrole, jestli náhodou nehrajete PS3 verzi. Ošklivé textury totiž kolikrát zakryje efektní západ slunce, který vás oslní natolik, že na moment zapomenete, jak škaredě hra vypadá. K ošklivosti měst přispívá i fakt, že jsou naprosto bez duše a připomínají město duchů. Občas narazíte na nějaké ty chodce, ale jejich koncentrace je mizerná, takže povětšinu času se jen proháníte prázdnými, nevzhledným ulicemi.

Situace se pak mírně zlepší, jakmile zamíříte z měst na venkov a do přírody. Zde si však uvědomíte další obrovský nedostatek hry - absolutně chybějící antialiasing. Na hranatých budovách a celkově ostré architektuře města si toho hned nevšimnete, ale v přírodě je absence kvalitního vyhlazování hran patrná na první pohled. Možná budete namítat, že věnovat tolik řádků grafickému zpracování je zbytečné, pokud se The Crew hraje dobře, ale je třeba si uvědomit, že právě nijak nezajímavý herní svět vás bohužel neudrží v tom, abyste vydrželi v jeho prozkoumávání. V takovém případě se jeho rozloha totiž obrátí proti vám, protože prakticky každý nový závod se odehrává na území, které ještě nemáte prozkoumané a jezdit ne zrovna pohlednou přírodou někdy i dlouhé minuty, mě zkrátka moc nebavilo.

Fast & Furious přes kopírák

Na rozdíl od jiných závodních her si The Crew (alespoň zdánlivě) zakládá na příběhu. Na rozdíl od zaběhlého modelu, který už kdysi nastolila série Need for Speed, kdy se jednoduše snažíte být nejhledanějším závodníkem široko daleko, jsou hnutí, která má hlavní postava docela jiná. A proč jsem napsal “alespoň zdánlivě”? Příběh má nádech osobní pomsty a zadostiučiní spravedlnosti, ovšem po chvíli vám dojde, že vlastně jediné, o co se snažíte, je zase být nejhledanějším závodníkem široko daleko. I přesto se však nedá upřít snaha udělat hru s ilegálním závoděním alespoň trošku jinou a příběhovost hry jsem určitě uvítal. Že je samé klišé a až trestuhodně předvídatelný sice zamrzí, ale i tak je příjemné pro jednou závodit s trošku jiným účelem, než jen být pouze první v cíli. Vyprávění příběhu navíc probíhá v občasných cut-scénách, ale především pomocí telefonních rozhovorů, což mi v mnoha chvílích příjemně připomnělo GTA. Bohužel telefonáty se nedají vypnout a často vám bude volat pořádná kupa lidí. Vzhledem k tomu, že jde o závodní hru, tak nějak překousnete neduhy příběhu, ale bez přimhouřeného oka ho zkrátka pochválit moc nemůžete.

Z předměstí Detroitu až do Las Vegas

Záměrně jsem se vyhnul jakémukoli popisu příběhu, abych vás neochudil o těch málo příběhových zvratů a zajímavých okamžiků, které na vás čekají. Začínáte však ve svém rodném Detroitu, a přestože máte již se závoděním své zkušenosti, byli jste dlouho mimo hru a jste tak na samotném dnu závodní scény. Státy ovládá závodní gang 5-10 a vašim cílem je stát se největším hlavounem gangu. Ne snad proto, že byste po tom tolik toužili, ale ze všeho nejvíc chcete dostat se k člověku, který gang ovládá nyní, protože… no, uvidíte sami.

„Zatímco například na Camaro je k dispozici snad dvacet předních masek nárazníku, práh je k dispozici pouze jeden a u mnoha jiných částí není v nabídce ani jedna.“

Přestože je mapa od první chvíle celá odemčená, postup hrou striktně určují příběhové mise, které zadávají vaše kontakty skrze mobilní telefon. Jednotlivé druhy závodů nejsou žádnou originální podívanou a tak nechybí klasický závod proti ostatním jezdcům nebo jízda z bodu A do bodu B, kdy musíte projíždět předem určené checkpointy. Zajímavou inovací je vylepšování vašeho vozu, kdy nové díly dostáváte za vyhrané závody, takže naprosto odpadá navštěvování nějakého obchodu a kupování lepších dílů. To samozřejmě neplatí o vizuálním tuningu, který je ztvárněn velmi efektně. Auto se rozloží na jednotlivé díly karoserie a šipkami si pak vyměňujete jednotlivé díly. Když si nakonec vyberete, auto se v efektní animaci opět složí dohromady. Trošku jsem ale nechápal, že zatímco bylo například na Camaro k dispozici snad dvacet předních masek nárazníku, práh byl k dispozici pouze jeden a u mnoha jiných částí nebyla v nabídce ani jedna.

Za vyhrané závody získáváte i zkušenostní body, které navyšují vaši úroveň a pokaždé když poskočíte o deset levelů výš, odemknou se vám nejen mise v novém městě, ale i druh úpravy vozidel. Z Detroitu se tedy postupem příběhu dostáváte do dalších měst, kde navštívíte místního tuning odborníka a ten vám kompletně překope vaše auto na jiný druh závodění. Zatímco začínáte s klasickou verzí, tzv. Street, která se hodí na všechno a na nic, postupně se propracujete k tzv. kitům, které nabízejí další 4 většinou odlišené druhy vybavení a nastavení auta. Dirt, který asi není třeba představovat, Perf, se kterým se v ulicích už zazávodí o něco lépe, Raid, hodící se do toho nejhoršího terénu a Circuit, což je prostě a jednoduše žihadlo, které na asfaltovém povrchu nemá soupeře. Všechny kity vaše auto navíc vizuálně odlišují, takže zatímco u Circuit kitu budete mít například spoiler, Dirt nebo Raid vám přidá světlomety navíc. Velmi příjemné je, že jednotlivé kity nemusíte neustále přepínat, protože na každý závod je třeba jiné vybavení a stejně tak pokud se chystáte na dlouhou cestu, při které v půli sjedete ze silnice a vydáte se volnou přírodou, stačí dvě zmáčknutí tlačítek a lze si přepnout na jakýkoli již zakoupený kit.

Vrátím se ještě zpět ke zkušenostním bodům a úrovni vaší postavy, která není nutná jen pro odemčení nového kitu, ale především k možnosti hrát další příběhové závody. Čas od času totiž narazíte na závod, který vám zůstane zamčený, protože nemáte potřebná level. V takový moment tak musíte nasbírat zkušenostní body, jak ale na to? Samozřejmě se dá znovu absolvovat již odjeté závody, ale z těch nedostanete nic. Naštěstí jsou po celé mapě hustě rozesety různé výzvy, jako je co nejdelší skok s autem, rychlá jízda, jízda na přesnost, či výjezd na kopec na čas. Výzev je opravdu hodně a je třeba říct, že jsou i poměrně zábavné, i když se opakují stále dokola. Je však zvláštní, že vás hra takto nepřímo nutí je absolvovat.

The Crew bez crew

Zhruba v polovině hry, což bylo něco po patnácti odehraných hodinách, jsem si uvědomil, že je asi něco špatně. Vždyť hrají The Crew, ale žádnou crew vůbec nemám a ostatních hráčů jsem potkal jen pár. S největší pravděpodobností totiž dohrajete hru jako klasický singleplayer, přestože byla hra prezentována jako závodní MMO. Pokud si vzpomínáte na videa, kde se městem proháněly skupinky hráčů, které proti sobě závodí, nic takového ve finální hře rozhodně nenajdete. Sice vám hlásí, když je v okolí nějaký hráč, ale to se rozhodně neděje pořád. Vlastně se mi stalo jen párkrát, že by v mém okolí bylo více jezdců najednou. Dalším překvapením je maximální neochota se té malé hrstky hráčů sdružovat do týmů a hrát společně. Po čase jsem však zjistil, že ono společné hraní příběhových závodů není nikterak zvláštním zážitkem a v mnoha případech si spíše překážíte (platí pouze o hře s cizími hráči).

Naštěstí je tu i klasický multiplayer (ve hře označený jako PvP, The Crew je přeci MMO, nebo ne?), kde už je zábava ze společného zápolení naprosto jiná a rozhodně se v mém případě jednalo o nejzábavnější chvilky ve hře. Bohužel jsem jich ale moc nezažil. Připojit se totiž do hry, je v současné době prakticky nemožné. Pravděpodobně je potřeba přesné postavení Marsu vůči Venuši, dobrá nálada v parlamentu a kdo ví co ještě. Připojování do hry často trvá klidně i mnoho desítek minut a to vše bez nějakého výsledku. V průběhu hraní se navíc vyskytlo i mnoho technických problémů, kdy se hra odpojila od serverů a nešly některé závody a výzvy, což mě, jakožto někoho, kdo hru hrál jako obyčejný singleplayer (protože hrát s někým jiným zkrátka nešlo) docela štvalo. Výpadky vedly i k tomu, že jsem se mnohokrát při spuštění hry nedostal dál, než za nahrávací obrazovku. Pro hraní The Crew je totiž potřeba být pořád online. Pokud však máte kamaráda, se kterým chcete společně hrát, obrovská herní mapa nabízí neuvěřitelné množství aktivit a dobrodružství. Stlačením pravého analogu vyvoláte nabídku, kde jednoduše pošlete pozvánku a za moment už máte vytvořenou crew, do které můžete přizvat až tři hráče.

Promarněný potenciál

The Crew je pro mě zkrátka zklamáním, které je o to větší, když poměrně nedávno vyšla Forza Horizon 2, která toto rádoby MMO téměř ve všech aspektech hravě strká do kapsy. The Crew nepřidává plusové body ani poměrně hloupý fyzikální model, který mi připomněl deset let staré závodní tituly a mikrotransakce, které mají v Ubisotu teď asi povinné. A nevím, jestli je to právě kvůli nim, ale koupit si za celou herní dobu The Crew nové auto, které by za něco stálo, je snad téměř nemožné. Jednoduše proto, že na to nebudete mít peníze. Rozhodně si nemyslete, že si po pár hodinách hraní koupíte nový vůz. Sice neutrácíte peníze za výkonností vylepšení vozu, ale i tak jich máte poskromnu, alespoň v porovnání s cenami nových vozů, jejichž nabídka je i tak neuspokojující. Největší peníze se dají vydělat právě v multiplyerových kláních, ale jak si je má člověk zahrát, když mu to hra zkrátka nedovolí. Kyselou třešničkou na dortu je také fakt, že kromě auta, které si koupíte hned na začátku prakticky žádné z nich neumožňuje nasadit všech pět kitů, takže vás hra nutí mít několik aut. Kde ale na ně vzít, už nechává na vás. Rýpnout si musím i do policie, jejíž role je naprosto bezvýznamná, když si vezmete, že jde o hru s ilegálními závody, kde se navíc perou špinavé peníze, drogy a kdoví co ještě. Policejní vozy samozřejmě jezdí po mapě, ale aby vás začaly pronásledovat, musíte udělat nějaký přestupek, jinak kolem vás jen projedou. V závodech se pak policie objeví jen opravdu velmi zřídka. Vlastně bych závody, které končí únikem před policií, spočítal na prstech jedné ruky. Naprosto promarněný potenciál.

„Všimli jste si, že při pohledu z kokpitu nefunguje odraz ve zpětných zrcátkách? Návrat minimálně o deset let zpět.“

Občas jsem měl až pocit, že vlastně nejde o závodní hru. Sice jezdíte autem, ale to lze dělat i v GTA. Důraz na úpravu vozů prakticky žádný, stejně tak jízdní model není rozhodně nic úžasného a samotné modely aut nejsou sice špatné, ale každá závodní hra vydaná rok zpět ztvárnila své vozy lépe. Příběh se navíc točí kolem všeho možného, ale rozhodně ne kolem aut, která jsou v jiných hrách naprostým středobodem a na každém kroku se obdivuje jejich krása nebo výkon. A to už teď vůbec nemluvím o NPC autech, která jsou v mnoha případech pouze krabice na kolečkách. Rozhodně doporučuji prolézt natavení a otestovat si vypnutí různých asistentů ovládání, které jízdní model o mnoho zpříjemní. Mimochodem, všimli jste si, že při pohledu z kokpitu nefunguje odraz ve zpětných zrcátkách? Návrat minimálně o deset let zpět.

Na druhou stranu zkrátka nelze hru nepochválit za opravdu rozlehlý svět, který musí jednoduše potěšit každého Američana. Líbila se mi i poměrně vysoko nastavená obtížnost, už dlouho jsem nehrál závodní hru, kde bych opakoval tolik závodů. Obtížnost ale není nesnesitelně vysoká a popsal bych ji “tak akorát”, aby byl každý závod výzvou a ne jen nutnosti k posunu v příběhu. Bohužel v The Crew zápory vysoce přesahují klady a vlastně mě to docela i mrzí, protože i přes někdy neústavné stěžování si na to a tamto mě hra vcelku bavila a vlastně i ten neuspokojivý příběh mě táhnul kupředu. Pokud navíc budete mít kamaráda, který si rád hru projde s vámi, užijete si spoustu zábavy. Pokud ale tušíte, že na to budete sami, The Crew pro vás bude jako singleplayerová hra, protože cizí hráč jednoduše nebude mít velkou motivaci se k vám přidat. Jednou možná Ubisoft vydá opravdu dobrou závodní hru, letos se to ale rozhodně nepovedlo.