TrackMania Turbo - o 138 % více šílenosti!

Recenzovaná verze: PC

Kdo by neznal TrackManii, jako by nebyl. Tahle série je s námi už dlouhých 13 let, během kterých jsme se dočkali několika různých her a verzí a naposledy třetího prostředí do TrackManie 2 (Valley). Od té doby uběhly už tři roky (ten čas vážně letí, co?) a do rukou se nám dostává TrackMania Turbo, která už na první pohled bere trochu jiný směr, než na který jsme z poslední doby zvyklí.

15 bodů k dobru

TrackMania Turbo samozřejmě zůstává stále stejnou TrackManií, kterou známe. Vyberete si trať, hra vás vhodí na začátek (tentokrát ve většině případů doslovně, hra vás vyloženě shodí z vrtulníku) a vaším cílem je se s co nejlepším časem dostat na konec. Přesto ale najdete pár odlišností. Kdybych měl jedním slovem TrackManii Turbo popsat, asi bych zvolil „živější”. A to v rámci hratelnosti i co se vizuální stránky týče. V základu není Turbo nijak odlišnou hrou od zbytku série a málokdy se stane, že si budete myslet opak, ale kolem a kolem je TrackMania Turbo přístupnější všem sortám hráčů - úplným nováčkům i absolutním expertům, kteří žijí TrackManií dnem i nocí.

Samotné tratě ve vás například budí více adrenalinu z rychlosti, než tím, jaké úsilí musíte vynaložit k přesnému projetí zatáčky. Častěji budete ve vzduchu nebo budete driftovat a dohromady to dává celek, který mimo jiné sází na samotný dojem, který z něj budete mít. Velmi snadno se dá rozdíl mezi ostatními díly TrackManie a Turbo přirovnat k rozdílu mezi Fusion a ostatními díly ze série Trials. I Fusion dávalo, alespoň většinu hry, důraz spíše na tu akčnost než preciznost, což je, podobně jako u TrackManie, jejím základem.

Neberte mě ale zle - TrackMania Turbo stále nabízí to, díky čemu tuhle sérii všichni milujeme. Stále záleží na tom, abyste ve správný moment ubrali plyn a správně zatáčeli. Postupem času budou samozřejmě tratě náročnější, různorodější a delší, s čímž bude mít progresivně větší počet hráčů problém. A zde přichází jedna z věcí, díky kterým je tahle hra přístupnější: žolík. Ten, kdo nemá problém dojet trať na zlatou medaili, si může žít a závodit dál. Ale ten, kdo s tím problémy má, může využít téhle vychytávky. Stačí, když třikrát odjedete danou trať se stříbrnou medailí a hra vám povolí legitimně získat zlatou (totéž platí i v případě získání stříbrné medaile, kdy musíte trať odjet třikrát na bronzovou, stejně tak i v případě získání bronzové medaile, pokud žádnou získát nedokážete).

Možná se ptáte, proč je nějaké získávání medailí důležité. Kromě toho, abyste se mohli cítit povýšeně, tak má získávání medailí celkem dva důvody. Tím jedním, hlavním, je odemykání nových tratí. K odemknutí prvních 80 tratí stačí bronzové medaile, ale k odemknutí pokročilejších tratí jsou potřeba stříbrné a zlaté medaile. Tím druhým důvodem je odemykání kosmetických úprav, k čemuž se ještě dostanu. Nutno ovšem dodat, že zmíněné kosmetické úpravy nezískáte při použití žolíku.

Laguna šílená

Už víme, o čem TrackMania Turbo je a proč je přístupnější nováčkům a jelitům jako já a na řadu přichází samotný obsah. Mezi hlavní složky hry patří samotná prostředí, se kterými se setkáte. Ty jsou celkem čtyři a každé prostředí nabízí nejen odlišné… no, prostředí, ale také styl, jakým se vám hra prezentuje a s jakým k němu musíte přistupovat.

Ve zkratce se vám do rukou dostane Canyon Grand Drift, Down & Dirty Valley, International Stadium a Rollercoaster Lagoon. S prvními třemi už jsme se mohli v méně či více přesné podobě setkat v minulých dílech a osobně si dovolím tvrdit, že se Stadionem má zkušenost nejvíce lidí, Rollercoaster Lagoon je ovšem novinkou.

Každé prostředí nabízí něco úplně jiného. Zatímco v Canyon Grand Driftu budete často, nečekaně, driftovat, tak Down & Dirty Valley zase otestuje vaše zkušenosti s ovládáním auta, resp. buginou. International Stadium samozřejmě ověří vaši celkovou preciznost a z Lagoon se vám zatočí hlava. Jednotlivá prostředí dost drasticky mění hru a je to opravdu znát. V Kaňonu se nemusíte bát pedálu na podlaze, v Údolí vás s podobným přístupem čeká tak akorát účet z nemocnice. No a Rollercoaster Lagoon víceméně kombinuje všechno dohromady - precizní jízdu doplněnou o rychlost, skoky, otočky a další věci.

„TrackManie Turbo stále nabízí to, díky čemu tuhle sérii každý milujeme. Stále záleží na tom, abyste ve správný moment ubrali plyn a správně zatáčeli.”

Všechna prostředí si dohromady vyzkoušíte v celkem 240 tratích v kampani, které jsou rozdělené do pěti kategorií - každá kategorie nebo kapitola, chcete-li, je těžší než ta předchozí, jak už to koneckonců bývá.

Arkádou jednou, arkádou navždy

Kampaň, resp. singleplayerové tratě nejsou samozřejmě to jediné, čeho se v TrackManii dočkáme. Svůj návrat hlásí klasický multiplayer, zatímco se z rohu vynořují staré i nové herní módy pro více hráčů na jednom počítači. Kromě režimů Hotseat (až pro 16 hráčů) a Split-Screen (pro 4 hráče) nechybí pěkná řádka kompetitivních i kooperačních módů.

Jedním takovým je Double Driver, o kterém jste možná slyšeli. Ten funguje v podstatě na docela jednoduché bázi - dva hráči ovládají jedno auto. Jeden hráč jednu půlku, ten druhý druhou. Takže je důležitá koordinace a spolupráce, abyste vůbec dokázali společně dojet do cíle. Ty ostatní módy už jsou méně viditelné a spíše slouží na nějakou párty nebo oslavu. Sám ale nemůžu potvrdit konkrétní počet těchto módů, protože jsou ukryty pod položkou „secret” a k odemknutí některého módu je potřeba zadat kombinaci tří kláves, na což jsem neměl moc náladu.

Většinou si nějaký mód odemknete prostě náhodnou kombinací, ale pořád zůstává, že jsem zkrátka neměl šanci všechny vyzkoušet nebo vůbec najít. Což pravděpodobně nebude po vydání hry obtíž, jsem si jistý, že na internetu bude nějaký návod s kombinacemi. Přesto jsou nápady některých režimů poměrně zajímavé, tudíž ani samotný nápad s ukrytím módů za kombinace nechápu. Například Mono Screen pro dva až čtyři hráče funguje jako jakási Sudden Death, kdy kamera sleduje hráče a kdokoliv vypadne mimo obraz, prohrál. Těšit se také můžete na kompetitivní módy s triky, bonusy a kdo ví čím dalším. Ačkoli je docela škoda, že tyhle módy nejsou dostupné i pro online, ale fungují pouze na jednom počítači nebo konzoli.

Pokud jde o samotný multiplayer, tak ten funguje stále tak, jak fungoval vždycky. Na serveru se snažíte projet trať v co nejlepším čase a porazit tak každého přítomného hráče, který se snaží o to samé. Zásadní změnou je ovšem fungování serverů jako takových. Ty už nebudou vyloženě dedikované, jak tomu bylo doteď, ale všechny budou fungovat na velkých oficiálních serverech. Hráči ale stále budou moci založit server s vlastními tratěmi, heslem a dalšími parametry. Jen se nebudou nacházet u privátních společností nebo u někoho ve sklepě a zatím se musíte rozloučit i s možností využívat různé uživatelské modifikace. To ale znamená i to, že není problém, aby si parta kamarádů založila soukromý server. Stačí pár kliknutí a všechno funguje raz dva. Obavy z toho, že se po pár letech servery vypnou, jsou ale určitě na místě.

Kreativní (s)poušť

TrackMania Turbo toho nabízí víc, než se může na první pohled zdát. Kromě výše zmíněných věcí samozřejmě nesmí chybět jedna z nejdůležitějších věcí celé série, díky které jednotlivé díly přežívaly x let. Samozřejmě mám na mysli editor tratí, protože multiplayer, který je na editoru závislý, už jsem pokryl. Editor funguje pořád na stejném principu, ale stejně jako zbytek hry, i on je přístupnější. Proč? K tomu se hned dostanu. Vytvořit trať můžete k jakémukoliv ze čtyř prostředí, přičemž samotný editor nabízí čtyři režimy, se kterými můžete tvořit mapu. Najdete zde režim pro začátečníky, normální hráče, experty a nebo si můžete mapu nechat automaticky vygenerovat.

Režim pro začátečníky se omezuje na úplně základní bloky a zkrátka vám hra nedovolí dělat až tak velké skopičiny. Naopak v režimu pro experty máte absolutně volnou ruku a můžete dělat víceméně cokoliv. V neposlední řadě vám čtvrtý režim, generátor, automaticky vygeneruje mapu podle nastavených parametrů (denní doba a délka tratě).

Normal Mode je určitě nejzajímavější pro každého, kdo je třeba lehce ambiciózní, ale zároveň nechce nad tvorbou tratě sedět tři hodiny. Hra vám vlastně automaticky bude dávat jen ty bloky, které můžete někam dát. Nemusíte se tak starat o to, aby do sebe pasovaly. Jakmile trať dostavíte, tak můžete nastavit kvantitu technologických a přírodních dekorací okolo, hra je automaticky vygeneruje a umístí a během chvíle máte před sebou vlastní mapu, která vypadá, jak kdyby vypadla přímo ze šuplíku Nadea.

Stejně jako editor tratí, i barevné a kosmetické úpravy vašeho auta měly spoustu fanoušků, i když v tomto případě nešlo o žádnou životně důležitou věc. Samotné úpravy tu pořád jsou, jenom jsou značně zjednodušené a omezené. Za získávání zlatých medailí si odemykáte třeba nové potisky a čísla. Od každého typu si vyberete jednu věc, která se automaticky aplikuje na vaše auta. Nemáte žádnou kontrolu nad tím, kde bude, jak bude vypadat nebo jak velká bude. Ani kombinací a možností není po důkladném prozkoumání tak moc, jak by si jeden mohl myslet. Sice to až tak nevadí, aspoň mně, ale absence rozsáhlejších úprav je prostě evidentní. Na druhou stranu se o to bude zajímat větší počet hráčů, kteří prostě nechtěli s editorem úprav tak blbnout. Návratu se také dočkal editor replayů, který moc změn nedostal, takže není moc o čem psát.

Teorie sytosti

Jak už jsem psal v úvodu recenze, osobně bych TrackManii Turbo označil slovem „živější”, s čímž je nemálo spojená grafika hry, která už na první pohled dává najevo, že je hra obecně barevnější a ty barvy dýchají. Podobně jako prostředí Snow z TrackManie United Forever, které mi TrackMania Turbo neustále připomínala.

Najdete zde dost svérázný audiovizuální styl, který se docela těžko popisuje, ale už z obrázků nebo videí můžete poznat, o čem zhruba mluvím. Obecně je vážně jen málo věcí, které se dají po vizuální stránce nové TrackManii vytknout. Naneštěstí je tu jedna věc, kterou prostě zmínit musím - anizotropní filtrování je absolutně příšerné. Ani by mi to tak nevadilo, kdyby všude po celé trati nebyly mřížky a nápisy, na kterých je to opravdu vidět nejvíce. Je sice hezké, že hra povoluje anizotropní filtrování od 2x do 16x (včetně nastavení „16x everywhere”), ale rozdíl vlastně neexistuje a hra pořád vypadá, jako kdyby bylo nastavení permanentně na 2x. Několikrát se stalo, že mi to prostě začalo kazit atmosféru celé hry a já upřímně vážně doufám, že je to jenom nějaká chyba ještě nevydané verze, kterou hraji.

Obecně se ale zdá, jako by měla TrackMania Turbo nějaké problémy s dohledností. Některé prvky vegetace, jako je třeba pár keříků v kaňonu, se doslova objeví jenom metr před vámi. A do třetice anti-aliasing. K dispozici je pouze FXAA, který sice dokáže většinu času fungovat dobře, ale velmi často uvidíte zubaté hrany. Je škoda, že vývojáři nevyužili nějakou náročnější technologii, protože hra běží úplně v pohodě, takže nějaké náročnější nastavení by nebylo na škodu.

Podobně je na tom i ozvučení. S auty nemám jediný problém a dabing, který se ve hře letmo objevuje během hraní (resp. na začátku v případě odpočtu do startu v různých jazycích a během kola, když někam narazíte nebo naopak jedete dobře), je také bezproblémový. Pokud jde ale o hudbu... Většinu času jde o kvalitní hudbu, která do TrackManie pasuje, ale problém přichází při využití jedné z novinek - Music Boosteru.

Během hry totiž máte možnost si hudbu vypnout, zapnout nebo zapnout tak nějak polovičně, tzn. zapnout Music Booster. Čim rychleji jedete, tím je hudba hlasitější, přičemž zprvu hraje jen pár základních tónů a s každým projetým checkpointem bude hudba bohatší a bohatší o další zvuky, vrstvy, v některých případech dokonce hlas. A většinu času to funguje docela dobře, i když se po pár hodinách omrzí, ale občas prostě nefunguje tak, jak má. Hudba začne prapodivně přeskakovat, hrát, nehrát, zastavovat se a kdo ví co dalšího. A něco takového se objevuje samozřejmě v momentech, kdy třeba hodně driftujete a skáčete. Naštěstí se to dá prostě vypnout, ale je škoda, že to někdy blbne, protože jde o poměrně zajímavoz věc. Snad by to chtělo jen větší playlist

Přišel jsem, viděl jsem a naboural jsem

TrackMania Turbo je vesměs to, co si každý představoval. Tady najdete nějakou dodatečnou věc, tady novou věc nebo vylepšení, támhle si zase všimnete toho, že něco chybí nebo to není úplně dotažené k dokonalosti. Nová TrackManie ale prostě působí svěžím, adrenalinovým dojmem, který jsem já osobně z Nations Forever, United Forever ani TrackManie 2 necítil.

Dlouholetí fanoušci se mohou možná chvíli cítit dezorientovaně, ale věřím, že i ty bude TM Turbo bavit, stejně jako bavila mě a stejně jako může bavit úplně nováčky.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.