Tron: Evolution – mřížka v ohrožení

Nejde nicméně o předělávku jako takovou. Tvůrci se totiž rozhodli pro zpracování samostatného příběhu, jež dějově předchází promítanému snímku. Ohromný potenciál a relativně absolutní volnost však úspěšně zabili vlastním lajdáctvím, záplavou chyb a zoufalou neoriginalitou.

Řekni, kde ty pixely jsou…

Je mi líto, ale Tron: Evolution vážně není dobrá hra. A přitom to od začátku vypadá tak slibně. Plni elánu se vrhnete do digitálního světa, abyste zjistili, že křehký mír mezi klasickými programy a izomorfy narušuje Abraxas, jenž touží po rozpoutání chaosu a získání absolutní moci. Do toho se ještě původní programy vzbouří proti svému tvůrci a na pořádný průšvih je zaděláno.

Nebudu zastírat, že dějová linka je jedním z mála kladů celého projektu, avšak někdy holt nestačí ani dobrá myšlenka. Stejně jako v příběhu hry, i ve hře samotné se proti autorům bouří všechno na počkání a fanoušci tak dostávají zoufale nevyladěnou gamesu, jejíž PC verze navíc trpí klasickým konzolovým syndromem.

…co se s nima mohlo stát?

Zdánlivá volnost pohybu a akrobatické kousky jsou proto bez ostychu zadupány do země otřesnou (ale vážně, vážně, vážně hroznou) kamerou, která bude bez pochyby zodpovědná za desítky minut strávených zíráním na loadovací obrazovku. Moc tomu ale nepomáhá ani mizerná hratelnost, jež úpí především pod bičem nevyvážené obtížnosti. Na začátku si sice můžete vybrat ze tří různých obtížností, ale ve finále všechny vyjdou nastejno.

Tron: Evolution je totiž veskrze obyčejnou akční adventurou bez špetky nápadu, která sestává z prostého „doběhni z bodu A do bodu B a vymlať všechno, co se hýbe“. A tak pořád dokola, dokud vás to neomrzí. Čas od času se to sice vývojáři snažili zachránit začleněním zajímavého hopsání (které vypadá zatraceně efektivně) či jízdou v tanku, nebo na známé motorce (to už takový zázrak není), ale většinou šlo jen o krátké, nepříliš zábavné epizodky.

Chybka sem, chybka tam

Další hřebík do rakve nadějnému projektu zatloukl mimo jiné i level designer, jenž je buď zoufale nekreativní, nebo neuvěřitelně líný. Ano, hra se sice odehrává ve virtuálním světě, ale to snad neznamená, že by každá úroveň měla vypadat stejně, jako ta předchozí! Nebo ano? A nezachrání to ani vývojový strom vaší postavy. Vylepšovat si totiž vašeho avatara můžete jen v pár směrech, aniž by se to ale nějak výrazněji projevilo.

Silným protivníkům stále stačí dát vám pár ran a vybuchnete ve spršce pixelů. Jméno tak hře zachraňuje z tvůrčího hlediska pouze vynikající soundtrack (příběh snad netřeba znovu zmiňovat), jež disponuje celou řádkou velice zajímavých motivů a bez problému bych si ho dokázal představit na kompaktním disku ve své sbírce.

Z pohledu koncového uživatele lze plusové body přičíst ještě za českou lokalizaci ve formě titulků, která je až na drobné chybičky (netuším, jestli jsme měli k dispozici již finální verzi) vynikající. Snad by se jen kromě cut-scén hodilo přeložit i dialogy a monology „vně“ hry, které často dotváří příběh a mohly by hráče snáze vtáhnout do děje.

Zemřít za mřížku

Pokud nad vším zmíněným mávnete rukou s tím, že vám ke štěstí stačí dobrý multiplayer, asi vás taky nepotěším. Je sice nesporně zábavnější, než singlová část, což ale v žádném případě neznamená, že by byl dobrý. Pravda, tvůrcům se ho podařilo umně spojit s hrou pro jednoho hráče, kdy na konci kampaně vaše postava dosáhne 20. levelu s tím, že ji lze povýšit o dalších 30 úrovní. Jelikož jsou ale vylepšení stále stejná, jakákoliv rozmanitost a motivace je ta tam.

Celý multiplayer je navíc složen jen z pár módů, které navíc většinou představují pouhé variace stálic jako Deathmatch a Team Deathmatch, a hráči po čase zjistí, že jim nemá moc co nabídnout. Snad proto se ho vůrci pokusili zatraktivnit zpřístupněním všech vozidel hned od počátku (záleží tak pouze na vás, zda-li vyrazíte do boje po svých, nebo třeba v tanku), jenže chvíli na to jim pravděpodobně došly nápady.

Nehledě na to, že je celá hra více hráčů hrozně frenetická a nepřehledná a řízení populární motorky se díky využití pohledu třetí osoby stává doslova noční můrou. Strašně špatně se totiž odhaduje trajektorie čar, které za sebou zanechávají vaši protivníci a máte proto na výběr pouze z konstantního zklamání, nebo pomalé jízdy.

Ať to zkoumám z jakéhokoliv úhlu, Tron: Evolution prostě zklamal. Měl potenciál, měl jméno, měl hvězdy, ale jako by se toho vývojáři lekli. Vzhledem k vlažnému přijetí filmového spektáklu tak lze říci jediné. Za rok si na herního Trona už nikdo nevzpomene. A ono to tak asi bude nejlepší.

PS: Titul byl testován na platformě PC.