Ghost Recon: Wildlands - Bolívie v pazourech kartelu

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

S hrami spadajícími pod značku amerického spisovatele Toma Clancyho se setkáváme již od roku 1996. Jmenovitě jde o Rainbow Six, Splinter Cell, H.A.W.X, EndWar, The Division a Ghost Recon. The Division z loňska ukázalo, že Ubisoft nemusí branding Toma Clancyho využívat pouze striktně pro taktické vojenské akce. Ve šlépějích toho jde dnes recenzovaný Wildlands. Starší díly série Ghost Recon byly zaměřeny na vojenské operace tajných jednotek, po hráčích byl vyžadován především kradmý postup s nenápadným eliminováním cílů. S Wildlands však přichází nejedna změna. Až na pár výjimek nemusíte plnit mise nenápadně, ale klidně sáhnout po rambo stylu a naběhnout s plnou polní na nepřátelské území. Když při vás bude stát štěstí, zvládnete to. V opačném případě vám bude pořádně horko, zejména v situacích, kdy se nebudete dostatečně krýt. Tak na to pamatujte.

Změny nekončí

Pokud jste fanouškem starých, dobrých Ghost Reconů, možná po přečtení prvního odstavce zvedáte varovný prst. Nemusíte se ale bát, k hraní můžete přistoupit s obezřetností a hezky postaru, přesně tak jak u prvních dílů. Menší uklidnění bylo zapotřebí. Druhá změna je totiž obrovská. Wildlands jsou zasazeni do nefalšovaného a masivně rozsáhlého světa, ve kterém si můžete dělat, co se vám zrovna zamane. Uzavřené lokality jsou zkrátka pryč.

Tenhle svět představuje jeden vnitrozemní stát v Jižní Americe, který se dostal do velkých problémů. Bolívie je nestabilní. Policie neměla dostatek prostředků ani lidských zdrojů, aby mohla území dostatečně bránit a s drogovým kartelem Santa Blanca se vypořádat. Nepomohla ani speciálně vytvořená vojenská divize Unidad. Po měsících krvavých bojů se představitelé Bolívie dohodli s kartelem na klidu zbraní. Prezident Bolívie s vůdcem kartelu uzavřel dohodu: místní policie před výrobou kokainu zavře oči a Santa Blanca za to přestane zabíjet civilisty. Tohle tajemství nemělo nikdy opustit Bolívii. Postarat se o to měla speciální jednotka, ta hlídá hranice, vybírá peníze a zavraždí každého, kdo by mohl dohodu vynést na veřejnost (informátoři, novináři). Většina místních občanů si přitom myslí, že je Unidad chrání. Někteří o těch „prasárnách“ vědí, ale bojí se cokoliv říct. Raději budou mlčet, aby nepřišli o krk.

Jak už to tak bývá, s drogovým kartelem se rozhodly zatočit Spojené státy americké. Z důvodu, že Santa Blanca přes Mexiko do Ameriky a Kanady pašuje drogy. V tichosti a beze svědků je proto do Bolívie vyslán tým čtyř nejlepších vojáků. „Ghosti“ (duchové) jsou vysazeni v Bolívii, aby pouze s pomocí špatně ozbrojených rebelů zničili kartel. A právě to na vás v Ghost Recon: Wildlands čeká. Nebude to ale jednoduché, kartel musíte postupně rozebrat; ochromit jeho produkci, pašování, vliv a bezpečnost. Až poté se dostanete k hlavnímu kápovi, který Santa Blancu řídí. To je ten nesympatický potetovaný a plešatý chlápek z traileru, kterého jsem chtěl zabít hned, jakmile jsem ho ve videu viděl.

Než se ale do tohoto opravdu dlouhého dobrodružství pustíte, nejprve si vytvoříte svou postavu. Zvolit si můžete pohlaví, obličej, vlasy (účes a jejich barvu), oblečení společně s botami a lze přidat různé detaily. Namátkou tetování na ruce, jizvu na obličej a různé doplňky, včetně slunečních brýlí, pokrývky hlavy nebo batohu. Většinu těchto věcí můžete měnit i v průběhu hry, tedy kromě pohlaví a obličeje, což mě trošku mrzí. Jsem si jist, že většina hráčů se v editoru postav vyřádí, najdou se ale mezi nimi jistě tací, kterým bude nabídka připadat skromnější. Postupem hrou se odemykají nové položky, kterými můžete svého hrdinu/hrdinku zvelebovat.

Otevřený svět na dlani

Bolívie je v Ghost Recon: Wildlands skutečně obrovská. Je rozdělena do 21 různorodých provincií, které hráči nabídnou krásnou krajinu, která se jen tak neomrzí. Nadmořská výška se mění velmi rychle, stejně tak jednotlivá prostředí. Jednou se svou jednotkou operujete v husté džungli, jindy v zasněžených horách, v solných pláních, lese, bažinách nebo na otevřených prostranstvích. Navíc provincie můžete procházet v libovolném pořadí a plnit mise a úkoly podle svého uvážení.

„Dobrovolné mise musíte splnit, abyste rebelům zajistili dostatek potravin, jídla, benzínu a komunikačních nástrojů. Jenom tak od nich získáte potřebnou podporu a hlavně si budete moci odemknout jednotlivé dovednosti.“

V tom všem na vás čekají hlavní a vedlejší mise, které jsou ve stylu ostatních her od Ubisoftu. Připravte se tak na občas dlouhé cestování od jednoho úkolu k druhému, stejně tak na opakování. Stereotyp v případě misí se o slovo přihlásí celkem brzy, avšak jednu pozitivní věc přece jen na zpracování vidím. Tou je motivace. Dobrovolné mise musíte splnit, abyste rebelům zajistili dostatek potravin, jídla, benzínu a komunikačních nástrojů. Jenom tak od nich získáte potřebnou podporu a hlavně si budete moci odemknout jednotlivé dovednosti. Nedokázal bych si představit, že bych proti drogovému kartelu a Unidad bojoval bez vylepšené stabilní mušky, rozptylu při střelbě od pasu, granátometu nebo zvýšené kapacity munice. To jsou prosím jen dovednosti v kategorii zbraň. Dále si můžete vylepšit svého drona, kterým budete prozkoumávat prostředí a odhalovat protivníky, o silnější baterii, dosah, noční vidění, dále je možné zkrátit dobu nabíjení a případně ho vybavit výbušninou. Další šikovnou a hlavně praktickou možností u drona je, že z něho uděláte zdravotníka. To je hned oživování padlých kolegů snazší, bezpečnější a rychlejší.

„Jednou se svou jednotkou operujete v husté džungli, jindy v zasněžených horách, v solných pláních, lese, bažinách nebo na otevřených prostranstvích.“

Abyste si tohle všechno a mnohem víc mohli dopřát, musíte přepadávat konvoje, krást helikoptéry a letadla, hledat bedny se zásobami po herním světě, vyčistit stanice, zapnout a ochránit rádio kvůli místní propagandě nebo vypnout rušičky. K tomu si ještě připočítejte hledání informací, abyste objevili hlavní mise, a máte o zábavu postaráno. A to mi věřte, hra je skutečně rozsáhlá a hlavně toho nabízí strašně moc, i když spousta z toho je generická.

Pokud vám generovaná náplň úkolů vadí, tak vás z propadliště stereotypu nezachrání ani hlavní mise. Ty jsou většinou v podobném stylu. Musíte někoho najít a zabít ho, případně odvést do skrýše a vyslechnout. Čas od času něco vyhodit do vzduchu (výrobnu drog nebo ponorku, s kterou chce kartel pašovat kokain do zahraničí) apod. Opravdu nejde o nic, co by vám mělo nějak utkvět v paměti. To samé se dá bohužel napsat i o příběhu. Ten je takový nijaký, popravdě mě moc nezaujal a občas jsem se přistihl, že ho pořádně ani nevnímám. Možná ale na tom budete jinak. Tady záleží na každém, co od čeho očekává a jak si co představuje. Zvednout náladu mi ale dokázaly různé vtípky a narážky od vedení a kolegů z vysílačky.

S umělou inteligencí nebo s kamarády

U Ghost Recon: Wildlands strhli vývojáři pomyslnou zeď mezi singleplayerem a multiplayerem. Hrát můžete v doprovodu trojice parťáků, které řídí umělá inteligence, stejně tak v kooperaci s kamarády a jinými hráči z celého světa. Kdykoliv můžete přecházet mezi těmito dvěma módy. Přechod je hladký, během hraní se mi nestalo, že by došlo k nějakému problému, který by souvisel se změnou režimu. Dokonce lze živé parťáky pozvat i během plnění mise. Když se váš kolega odpojí, jednoduše ho nahradí umělá inteligence. Během testování Wildlands jsme hráli nanejvýš tři – já, Honza a Lukáš. Jakmile máte živého spoluhráče, tým už nedoplní AI.

Vlky samotáře bude zajímat samotná umělá inteligence členů týmu. Testoval jsem ji pár hodin a mohu vás ujistit, že parťáci se zbraní poslouchají vaše příkazy, dokážou pomoct v nouzi a také vás oživit. Nestalo se mi, že by se nějak pletli nebo zkazili mou strategii s tichým postupem. S palbou čekali do poslední chvíle a synchronizovaná střelba na označené cíle také byla bez problému. V tomhle mě Ubisoft mile překvapil. Tvůrci mysleli i na situaci, kdy svému týmu ujedete. AI se jednoduše teleportuje k vám a pokračuje v plnění úkolu.

Když už je řeč o umělé inteligenci, tak nepřátelé nejsou nejbystřejší, ale zároveň nejde ani o žádná velká nemehla. Ve větším počtu dokážou pořádně potrápit a několikrát se mi stalo, že nám vpadli do zad. Dokážou se skrýt a dobře si všímat okolí. Jen nám občas přišlo, že to s tou ostrahou přehánějí. Potichu sniperkou s tlumičem eliminujeme odstřelovače na věžích a najednou alarm. Netrvalo dlouho a přiletěla helikoptéra s rotačákem a dostavily se také jednotky Unidad. Do této chvíle nevíme, co se stalo, ale rozum nám říká, že nás slyšet nemohli a už vůbec ne vidět. Inu poučili jsme se a napodruhé už byla mise úspěšně splněna. Jen by hře prospělo více možností pro příkazy AI. V rozkazech je akorát střelba, držení pozice, přejít na a přeskupit.

Co se týče obtížnosti, tak i na střední si musíte dávat velký pozor. Když nebudete ukvapeni, vše si dvakrát rozmyslíte a budete postupovat opatrně, tak se v začátcích nemáte moc čeho bát. O pár hodin později se už ale přitápí pod kotlem. Nepřátelé mají najednou minomety, neprůstřelné vesty a Unidad otravné helikoptéry, opancéřovaná vozidla a je jich stále víc a víc.

Pod rouškou tmy

Otevřený svět přináší změnu denní doby a počasí. V misích nejsou žádné skripty. Nestane se vám tak, že z jasného odpoledne je z ničeho nic tma. Sami se rozhodnete, zda budete misi plnit za jasného dne nebo pod rouškou tmy. Noc přináší jednu velkou výhodu: jste hůře vidět, podporuje tak nenápadné eliminování jednoho protivníka za druhým. Je tak jen na vás, zda počkáte na tmu nebo si s výzvou poradíte za jakékoliv denní doby a počasí.

Vše není tak růžové, jak se na první pohled může zdát

Zatím jsem neměl moc výtek na Ghost Recon: Wildlands. To se ale rychle změní. Pár věcí se mi totiž nelíbí a dokázal bych si je představit mnohem lépe zpracované. O pár odstavců výše jsem zmínil náplň misí a nezajímavý příběh. Na tato slova navážeme generickou mapou. Vytvořit tak obrovský svět vyžaduje hodně práce a financí. Vývojáři z pařížského studia si práci ulehčili generickým obsahem, což vás po desítkách hodin praští do očí. S tím jde ruku v ruce absence zničitelného prostředí. Do vzduchu můžete vyhodit akorát dveře u stanice nepřátel (jinak byste se do ní nedostali, znáte z bety), vozidla či nádrže s palivem. Zdi domu, mosty, strážní věže a další zůstanou bez škrábanců. Když budete střílet do nějaké zdi, uvidíte klasické efekty, ale to je tak všechno. Bohužel.

Další pochybení se týká řízení vozidel. Na ovládání automobilů a motorek jsem si musel nějaký čas zvykat. O něco více času mi zabralo vžití se do řízení helikoptéry. Tím úplně nejhorším je ale pilotování letadla. Takhle špatně zpracované ovládání jsem už hodně dlouho nezažil. Ani po více jak třiceti hodinách si nejsem u letadla jist, což je přinejmenším zarážející. Kdyby Ubisoft vzal ovládání ze svých jiných her, auta a motorky třeba z The Crew, měl by více času si pohrát s letadly.

„Tím úplně nejhorším je ale pilotování letadla. Takhle špatně zpracované ovládání jsem už hodně dlouho nezažil.“

Do třetice všeho dobrého a zlého. V případě Wildlands toho druhého. Tohle nás při hraní nejprve pobavilo, poté dost naštvalo. Od rebelů za plnění jejich misí získáte možnost přivolat si vozidlo. Nejprve jde o obyčejný džíp, při druhém levelu získáte obrněné vozidlo a v další úrovni vrtulník. Právě u něj je jedno velké ehm. Ve hře totiž nejde určit, na jaké místo zásilka z nebe dopadne. U obrněného vozidla se nám tak stalo, že nešťastně dopadlo na Lukáše a pochopitelně byl na místě mrtev. To není zas tak hrozné, oživíte ho a pokračuje se dál. S helikoptérou je ale mnohem větší švanda. Ta totiž dopadne kupříkladu mezi baráky, odkud nemůžete vzlétnout. Když jsme se o to pokoušeli, zničili jsme vrtuli. Tohle se nám prosím stalo třikrát za sebou. Ano, byli jsme pobaveni, ale také pořádně naštváni. Kdyby si člověk mohl vybrat, kam má přivolané vozidlo od rebelů dopadnout, bylo by to bez problému. To bychom mohli nadávat jen na sebe, takhle jsme nadávali na Ubisoft.

Ještě přidám dva velké problémy, které ovlivnily hratelnost. Nejprve hra z nějakého záhadného důvodu nereagovala na náš postup a nezaregistrovala, že jsme opustili vyznačenou oblast, abychom splnili cíl mise. Nepomohlo ani výraznější vzdálení (to už nás hra upozorňovala, že jsme příliš daleko a mise skončí neúspěchem) a dokonce ani několikáté opakování. Byli jsme dost zoufalí, zasekli jsme se na tom několik hodin. Vysvobodilo nás až vypnutí celé hry. To samé jsme museli absolvovat o pár hodin později. Měli jsme sledovat cíl, ovšem chlápek jaksi nenastoupil do vozidla, pořád u něj stál. Přitom poprvé byla tahle mise bez problému, jen jsme ji nesplnili, protože nám ujel. To byla naše chyba. V opakovaných pokusech se sekl skript a opět pomohlo až vypnutí hry. Pokud se vám něco takového stane, tak hru vypněte a znovu zapněte. Jiné východisko jsme neobjevili.

A lá Ubisoft

Pokud jste hráli nějakou hru s otevřeným světem od Ubisoftu, tak přesně to očekávejte i u Ghost Recon: Wildlands. Tedy krásný obrovský otevřený svět s pěknou grafikou a některými dobře propracovanými efekty, hromadu opakujících se misí a vedlejších úkolů a všelijaké problémy a bugy. K tomu, co jsem napsal výše, bych ještě dodal, že není problém vidět ani menší bugy, u kterých se spíše zasmějete. Třeba hlava vašeho zraněného kamaráda, která uvízne ve zdi, nebo občasné nešvary kamery.

„I přesto všechno mě Ghost Recon: Wildlands bavil a ještě nějaký čas bavit bude. Pakliže dokážete mnohé odpustit a už jste se předem s nešvary her od Ubisoftu smířili, tak i vás budou Wildlands bavit a hlavně zabaví na spoustu, ale opravdu spoustu hodin, které můžete strávit ve společnosti svých kamarádů, jiných hráčů či umělé inteligence."

I přesto všechno mě Ghost Recon: Wildlands bavil a ještě nějaký čas bavit bude. Pakliže dokážete mnohé odpustit a už jste se předem s nešvary her od Ubisoftu smířili, tak i vás budou Wildlands bavit a hlavně zabaví na spoustu, ale opravdu spoustu hodin, které můžete strávit ve společnosti svých kamarádů, jiných hráčů či umělé inteligence. Pochopitelně nejlepší zážitek si odnesete, když budete hrát v týmu s lidmi, které znáte a víte, co od nich můžete očekávat. Jen pozor ještě na jednu věc. Tou je připojení. Pokud nemáte veřejnou IP adresu, tak s největší pravděpodobností vám hra bude hlásit striktní NAT, což je problém, stejně jako u For Honor. Nikdo se k vám totiž nepřipojí, vy se akorát můžete připojit k jinému hráči s otevřeným NATem. Jen se do týmu musíte připojit jako druhý, když budete třetí nebo čtvrtý, tak jsou vaše šance minimální. Ubisoft by konečně pro náš region mohl koupit proxy servery, když už neváhá a podporuje českou lokalizaci. Ta je přítomná i ve Wildlands formou titulků.

Z mé strany je závěr jasný. Ubisoft by si měl najmout externí tým, který by se staral o testování připravovaných her. Jak už jsme se několikrát přesvědčili, studia této francouzské společnosti mají v testování největší nedostatky, které se ani po několika letech nepodařilo vymýtit. Je to škoda. Stačilo by pár měsíců navíc a Ghost Recon: Wildlands by byla mnohem lepší hra. Takhle jen nadprůměr. Abych ale nekončil smutně, což se nemá, tak mě ještě potěšily zvuky. Zejména s kvalitními sluchátky vynikne hlavně střelba. Se střelbou souvisí výběr zbraní. Na začátku dostanete obyčejnou útočnou pušku, samopal a pistoli. Postupně naleznete v herním světě bedny s dalším vybavením a zbraněmi. Svá esa v rukávu si tak můžete vylepšovat o větší zásobník, lepší optiku, hlaveň, ústi a samozřejmě také barvu.

Ghost Recon: Wildlands koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.