Resident Evil: Operation Raccoon City - odbočka z útesu

Recenze z hraní Xbox 360 verze hry

Akčních stříleček není nikdy dost, a když se týmová kooperace spojí s nejznámější survival sérií v herním průmyslu, je načase se začít těšit. Studio Slant Six mělo v případě Operation Raccoon City opravdu mohutné základy, ze kterých mohl vzniknout brilantní spin-off oblíbené značky. Svůj potenciál hra ale jaksi nechala ležet ladem a nebýt několika příjemných prvků, nejspíše by se na ni velmi rychle zapomnělo. Ale popořadě.

Umbrella v ulicích

Příběh mohl být první perlou titulu, jelikož nabízí neotřelý pohled na biologickou katastrofu v ulicích města Raccoon City. Zpět do zaprášených ulic se podíváme paralelně s druhým a třetím dílem série, tentokrát ale z pohledu zlotřilé organizace Umbrella, jež posílá do akce svou jednotku USS (Umbrella Security Service). Ta má prohledat město a zbavit se všech důkazů a kompromitujících materiálů, poukazujících na to, že má Umbrella s rašením zombíků něco společného. Ideální základy, na které se dá posadit dokonalý příběh, z nějž se dozvíme něco nového o celé značce. V tom byl přece Resident Evil vždy nejlepší, nebo ne?

V ultimátní koncovce se všechno jaksi zvrhne a po několika nepochopitelných událostech vám obrazovku protnou závěrečné titulky.

Bohužel je příběh plochý stejně, jako vyhladovělá modelka na ročním turné, a tak jediné, co je hráčům předhozeno je nutnost zničit důkazy. Tečka. Žádný pohled do zákulisí, žádné novinky a zajímavosti z druhé strany, jež by fanoušci bezpochyby uvítali. Slant Six tak samotné jádro neuvěřitelně odflákli a soustředili se především na akci a kooperaci čtyř členů Vlčí smečky. A co z toho, že během našich toulek narazíme na známé hrdiny včetně Leona a Jill? V ultimátní koncovce se totiž stejně všechno jaksi zvrhne a po několika nepochopitelných událostech vám obrazovku protnou závěrečné titulky. Mass Effect se má ještě co učit.

Bylo nás…šest

Ucházející je naštěstí alespoň akční složka, sázející na kooperativní řezanici. Resident Evil byl vždy o hororovém pojetí a přežití v nelítostných podmínkách a tak je skvělé, že se alespoň na chvíli můžeme vžít do role nabušených specialistů a pokosit zástupy zombíků s kamarády. Z celkem šesti členů jednotky jdou do akce vždy čtyři a vzhledem k tomu, že se jedná o čistokrevnou akci, potěší dostatečně široký výběr schopností a perků, jež pak postupem času vylepšujete za nasbírané bodíky. Stejný systém platí i u zbraní, které se nelimitují na jednotlivé třídy a tak není problém vybrat Spectra (ideální pro ostřelování) a šoupnout mu do rukou brokovnici. Každý člen má v týmu své nezastupitelné místo a je tedy dobré takticky vybírat potřebné postavy podle toho, na jakou misi se zrovna chystáte. Důrazně pak doporučuji hrát singleplayerovou kampaň on-line s kamarády a hned vám vysvětlím proč.

Představte si, že máte v případě hraní off-line tým složený z Forestů Gumpů, kteří však povětšinou nikam neběží, neumí to se zbraní a už vůbec nikoho nevytahují z bryndy, než udeří napalm. Již mnohé hry ukázaly stupiditu umělé inteligence, Operation Raccoon City však tento termín posouvá na úplně novou úroveň. Pokud budete hrát s počítačem, připravte se na peklo. Kolegům totiž nedělá problém vběhnout přímo do nastražených min a granátů, splašeně pobíhat a nechávat se sejmout, zatímco vy pak musíte vše odřít sami a ještě je oživovat uprostřed hektického boje. Občas vám sice pomohou podpůrnou střelbou, v ostatních případech je ale musíte hlídat jako zlobivé děti. Naštěstí (nebo bohužel?) na tom nejsou o nic lépe ani nepřátelé. Ti se ještě dokáží obstojně krýt, občas vás ale zcela ignorují a větší stvůry mají tendenci páchat sebevraždy skokem z výšky, což vám na druhou stranu jen pomáhá.

Zombíci jako jediní přesně sedí svému popisu a kvůli nulové inteligenci ani nedokážou zklamat.

Když si k obrazovce sednete se třemi kamarády, hned je akce o něčem jiném. Temné uličky města, továrny i opuštěné domy dokáží vytvořit obstojnou hororovou atmosféru, a pokud našlapujete s kamarády, kteří něco trefí, akci si bezesporu užijete. Pak totiž dokážete spolupracovat jako tým, používat své schopnosti úměrně a jednodušeji se obrníte proti kolísavé obtížnosti, kvůli které nikdy nevíte, kolik nábojů bude potřebovat zombík za rohem. Když už jsme u zombíků, ti jediní přesně sedí svému popisu a kvůli nulové inteligenci ani nedokážou zklamat.

Trochu divně je aplikováno také krytí, které se provádí automaticky po přiblížení k určité překážce, stěně a jinému vhodnému povrchu. Problém je v tom, že se často schováte i tehdy, kdy nechcete, ať už při sbírání předmětů nebo snaze dostat se přes překážku dál. Abstinuje zde i obyčejný skok, takže přesně po vzoru celé série musíte každý kamínek kilometr obcházet. A to pro akčněji zaměřenou hru opravdu není dobré.

Když dojdou mise

Dobře sehraná parta se prostřílí na konec kampaně za nějakých šest hodin čistého času. Poté si to samozřejmě můžete sjet podruhé a najít všechny schované datové balíčky a bonusy, je ale velmi malá šance, že se vám do toho ještě bude chtít. Právě pro tento případ je tu plnohodnotný multiplayer, který je také unikátním místem pro ochočení hrdinů série. Kromě kooperativního módu Survival, kde se ve stylu Hordy musíte bránit vlnám nepřátel až do příletu vrtulníku, tu máte také klasický týmový deatchmach, kde si konečně budete moci osahat některou oblíbenou postavu z předchozích dílů. Je tu také jakási alternativa na Capture the Flag, originalitou ale rozhodně nečiší.

Největším problémem multiplayeru je to, že strádá stejnými nedostatky, jež shazují i kampaň. V hektickém multiplayeru, kde neustále splašeně pobíhají známé obličeje, se však survival efekt a určitá dávka překvapení z příběhu vytrácí ještě rychleji a hráč narazí na stereotypní a nudnou střílečku, která se po celou dobu skrývala pod zástupem zombií.

Deprese v každém pixelu

Jedno se tvůrcům musí nechat, dokázali vykouzlit ten správný audiovizuál, který podporuje zběsilou akci na obrazovce i hororovou atmosféru v ulicích. Modely postav jsou precizní, zombíci dost variabilní a i když prostředí postrádá originální prvky a různorodost, rozhodně patří do nadprůměru. Grafika titulu je ale především účelná, a tak nikdy nenarazíte na trhání či naskakující textury, vše šlape jako dobře namazaný stroj. Potěší malé detaily, jako je krvácení (které má i svůj účel) nebo unikátní chvaty každého člena. Krví se tu rozhodně nešetřilo.

Cut-scény a naskriptované události jsou předvídatelné a nezajímavé a jediné, co dokáže zvednout náladu, jsou hlášky členů týmu a atmosférický soundtrack, který celkové náladě sedne.

Operation Raccoon City na to však jde až moc opatrně a je tedy prakticky vyloučené, že narazíte na nějaký „wow“ moment. Cut-scény a naskriptované události jsou předvídatelné a nezajímavé a jediné, co dokáže zvednout náladu, jsou hlášky členů týmu a atmosférický soundtrack, který celkové náladě sedne.

Když není co na práci

Akční spin-off série měl opravdu velký potenciál, který prakticky nevyužil. Nedočkali jsme se hlubšího příběhu a poodhalení nových informací, nedočkali jsme se většího využití hrdinů, a když už došlo na samotnou akci, byla prolezlá bugy a nedostatky. Pokud dokážete najít tři kamarády, rozhodně Operation Raccoon City vyzkoušejte. Alespoň v příběhu se na pár hodin zabavíte a po dlouhé době v sérii budete ti silnější a brutálnější. Pokud ale prahnete po sólovém zážitku nebo hledáte kvalitní taktickou akci, hru raději obejděte stranou. Jedná se totiž o veskrze průměrnou střílečku, která občas dokáže pěkně pocuchat nervy.