Akiba's Trip: Hellbound & Debriefed - otaku neonové čtvrti nahradili upíři

V roce 2014 u nás vyšla na PS3 a Vitě bez většího pozdvižení městská akce Akiba's Trip 2. Šlo o pokračování, které ale na západě nenavazovalo na první díl a tak dostalo název Akiba's Trip: Undead & Undressed, což zcela vystihovalo podstatu hry i příběhu. V nejoblíbenější čtvrti Tokia všech otaku, v nikdy nespící neonové Akihabaře, se totiž začali objevovat upíři a jediným možným způsobem jak se jich zbavit, bylo strhnout z nich na sluníčku postupně všechno oblečení. Studio Acquire se tehdy chlubilo, že převedli celou Akibu přesně 1:1 do digitální podoby se všemi obchody, hernami a temnými zákoutími.

Tehdy jsem dvojkou “proběhl” na Vitě a mám na ni velmi příjemné vzpomínky, protože ačkoli nabízela poměrně malé mapy (svým rozsahem), člověk měl tak nějak pocit, že je skutečně v Akihabaře. Navíc na Vitě u této hry nevadila velikost map a na kapesní konzoli působila naopak trochu větší než vlastně byla. O rok později jsem zkoušel i PC verzi, ale velký formát mi k Akiba's Trip: U&U prostě neseděl. A protože se letošní rok prezentuje jako rok remaků a remasterů a na západě nikdy nevydaných her (viz třeba Shin Megami Tensei III), dorazil k nám konečně, i když s 10 letým zpožděním, ikonický první díl série (pomyslná “trojka” v podobě Akiba’s Beat byla lehkým zklamáním). Má ale ještě vůbec v dnešní době současným hráčům co nabídnout?

• Platforma: PlayStation 4, Nintendo Switch (recenzovaná verze), PC (Steam)
• Datum vydání: 23. července 2021
• Výrobce: Acquire
• Distribuce: Marvelous Europe Limited/XSEED Games
• Žánr: akční adventura, beat 'em up
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 2,1 GB (Switch verze)
• Herní doba: 100+ hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1 049 Kč

Denní upíři

Příběh hry Akiba's Trip není úplně světoborný a nějak chybí bližší/širší vysvětlení, proč k tomu všemu došlo. Prostě vám ze začátku musí stačit, že lovíte upíry, což je možná samo o sobě dostatečně cool. Navíc nejde o nijak složitou věc, stačí z upírů strhat oblečení a oni se na slunci už sami rozpadnou. A pokud se náhodou zmýlíte a to samé uděláte obyčejnému člověku, jenom s křikem uteče pryč ve spodním prádle. Tento koncept funguje celou hrou bez vážnější logiky, nebo ji hra prostě využívá a překrucuje tak, jak se tvůrcům zrovna hodí. Klasicky musíte svého nepřítele svléknout a oni zmizí, ale určitým důležitým postavám někdy nevadí ani přímé slunce, prostě jen plácnou něco ve stylu “jsem moc velký tvrďák” a utečou před vámi do bezpečí.

Z upírů stačí sundat oblečení a oni se na slunci sami rozpadnou.

Další podivností tohoto svlékacího systému je nutnost sundat oblečení ze tří míst, od pasu dolů, od pasu nahoru a pak z hlavy. Vtipně působí fakt, že i když má upír na sobě jen spodní prádlo, tak dokud mu třeba z hlavy nesundáte sluchátka nebo kočičí ouška, je úplně v pohodě. Proč ale všichni chodí ven za denního světla a neleží někde schovaní v rakvi, když jim vysoký příděl UV záření tak vadí a jak by to každý normální upír asi udělal, to netuším. Přitom jsem si docela jistý, že pokud by šlo jen o lovení lidí, jede zrovna v Akihabaře noční život na plné obrátky.

Zpátky ale k příběhu hry Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed. Na samotném začátku máme ambiciózního hrdinu a vyšetřování zmizení přítele, za kterého nezískáte žádná vodítka, ale dostanete v zadní uličce pořádnou nakládačku. Když už to s vámi vypadá dost špatně, přijde nějaké cizí holka, nabídne vám polibkem svou krev a vy se stanete upírem, tady nazývanými Shadow Soul. Na to se na scéně objevuje pobočka mezinárodní organizace NIRO, zabývající se likvidací Shadow Souls a která vás svým způsobem “najme na špinavou práci”. Prostě normální den obyčejného středoškoláka v Akihabaře.

Plány upířích Shadow Souls nejsou moc vysvětleny, občas se hovoří o obětech lidí, ale obšírnější ďábelské plány asi krvesajové nemají. Vašim hlavním úkolem bude ochrana obyvatel a plnění různých úkolů. Postupně pak zjistíte, že ne všichni dobráci jsou úplně v pořádku a že všichni upíři nejsou úplně špatní.

Stará dobrá Akihabara

Tvůrci se nás po dlouhé době lákají na návrat do Akihabary roku 2011 a slibovali k tomu HD zážitek. Akiba’s Trip vyšla před celou dekádou pro slibně se tvářící a na svou dobu silnou konzoli PSP. To ale neplatí v dnešní době a konzole Switch a PS4, nebo i PC platforma, by si zasloužily mnohem víc práce a odladění. Modely jsou docela hranaté, textury okolí rozmazané a pokud se přeci jen rozhodnete užít si pohledu na celou hlavní ulici, je až moc zřetelně vidět, jak třeba auta mizí v 2D kulisách. Vůči originálu prý jde o zlepšení, ale protože prakticky nemáme s čím srovnávat, jde o ošemetné tvrzení. Stejně tak byly upraveny všechny textury a osvětlení, ale nezašlo to tak daleko, aby hra vypadala aspoň jako Undead & Undressed.

Dokonce jsem se na Switchi občas setkal s poklesem framerate. Nebylo to nic častého a ani extrémního, ale nepotěší to. Podobně zvláštní chování jsem zaznamenal u kamery, která se občas sekla v úhlu, ze kterého jsem při souboji sledoval detailně strukturu stromu, ale netušil jsem, jestli máchám zbraní naprázdno. Naštěstí jsou zásahy “komentovány” čísly, takže přeci jen vidíte, jestli dostáváte na budku vy nebo vaši soupeři. Tyto případy nebyly vůbec časté a ani vlastně příliš rušivé, ale z pohledu dnešního hráče se jedná o problémy z doby kamenné a bude je jen ztěží ignorovat.

Ečči na hraně

Další kontroverzní herní mechanikou je již jednou zmíněný samotný boj. Mne ten nápad bavil už před 7 roky, ale z diskuzí jde vyčíst, že s ním mělo hodně hráčů problémy, protože někdy působí docela neohrabaně. A můžeme klidně úplně vynechat jeho logiku, kdy je stěžejní myšlenkou poškození oblečení nepřítele do doby, kdy jej z něj můžete strhnout a vystavit tak jeho tělo světu. Nebo spíše světlu. K úspěšnému vyřazení soupeře se musíte zaměřit na pokrývku hlavy a horní a dolní část těla a na všechny tři místa zaútočit různými útoky. Tlačítka A, X a Y (na Switchi) tak neznamenají silný nebo slabý útok, ale místo, kde nepřítele zasáhnete. Nelze je ale nijak řetězit a jakýkoli váš útok dokáže zastavit i nejslabší zásah od soupeře, třeba do kolene. Ale naštěstí to funguje stejně dobře i naopak.

Velmi často se vám ale při skupinových soubojích stane, že kolem vás běhá několik nepřátel jen ve spodním prádle.

Největším problémem soubojového systému zůstává ale praktická nemožnost zacílení. Nemůžete se na určitou postavu zamknout, takže jste často vydáni na milost a nemilost kameře a aktuálnímu natočení své postavy. I když bojujete pouze s jedním nepřítelem, není to tak špatné ale často zjistíte, že úplně bezdůvodně zaútočíte do strany a napadnete okolo stojícího člověka. Ze souboje 1 vs 1 se stane hromadná bitka, kterou z 99,9% vyhrajete, ale minimálně vás to docela často zdržuje.

Ve skupinách je pak cílení ještě horší, protože občas zasáhnete i spojence, jindy trefíte někoho jiného, než byste rádi, ale když už jste ve fázi, kdy lze začít trhat oblečení, máte prakticky vyhráno. Snažil jsem se proto ve skupinovém boji poškodit aspoň drobně oblečení všech a když se vám nabídne první možnost strhnout z někoho třeba kalhoty, spustí se QTA minihra, po které zůstane třeba jen polovina nepřítel. Velmi často se vám ale při skupinových soubojích stane, že kolem vás běhá několik nepřátel jen ve spodním prádle.

Klasické typy

Většina postav ve hře Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed jsou klasickými archetypy japonských her nebo šónen mang. Otaku ujetý do anime sérií, fotograf slintající nad novými idoly, holka oblečení do maid kostýmu pracující v kavárně, patřičně tvrdý šéf organizace NIRO a další. Narazíte i na romantiku, ale Acquire se snažili dostat do hry vše, co dělá (nebo dělalo) Akibu Akibou. Kupy nesmělých otaku na ulicích, holky rozdávající kupony a specifické obchody a herny Segy.

Pohybujete se po čtvrti, kde je stále hodně lidí, tohoto pocitu se podařilo tvůrcům docílit výborně, ale jednotlivé mapy jsou relativně hodně malé a tak pokud chcete přeběhnout celou ulici, počítejte s velkým množstvím loadovacích obrazovek. K rychlému cestování sice slouží mapa, ale některé úkoly vás vyloženě nutí projít většinu obchodů, což může být chvíli sranda, ale ne na dlouho. Stejně tak můžete narazit na prosby, které nemusí úplně sedět s vašim přesvědčením, (třeba se nechat mlátit od vlastní mladší sestry nebo najít speciální produkt a doručit jej místní královně BDSM). Úkoly navíc většinou nevedou za ručičku a u některých můžete zakysnout na delší dobu. Případně je pro postup v hlavním příběhu vyžadováno splnění nepovinného vedlejšího úkolu.

Většina postav ve hře Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed jsou klasickými archetypy japonských her nebo šónen mang.

Na mne působila podivně i nemožnost zvolit si pohlaví hlavního hrdiny. Na první pohled zbytečnost, ale když pak běháte polovinu hry v ženském oblečení, protože prostě má lepší statistiky, je to na škodu.

Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed můžete brát jako otaku verzi Yakuzy. Touláte se po japonské čtvrti, nakupujete, plníte vedlejší úkoly a levelujete svou postavu, tedy podobně jako v námi uctívané sérii. Pak je tady ale podivný soubojový systém a příběh, který se občas zasekne a ztrácí tempo. Na druhou za sebe musím říct, že jsem byl ochotný přehlédnout většinu vad na kráse, souboje si užívat a mít z hraní stejnou radost, jako když se k nám v minulosti dostávalo jen pár her z východní provenience. Nejde totiž o nejzábavnější hru, ale je svým pojetím natolik jedinečná, že vás určitě zaujme.

Za kopii hry Akiba’s Trip: Hellbound & Debriefed pro recenzi děkujeme společnosti Decibel-PR.