Blackhole - dojmy z preview verze

Vydání plošinovky Blackhole, kterou má na svědomí český tým FiolaSoft, se nezadržitelně blíží. Už nyní jsem ale dostal možnost hru vyzkoušet, a to prostřednictvím preview verze nabízející solidní představu o tom, co nás ve vesmírné skákačce vlastně čeká. A nutno říct, že jsem si nakonec odnesl pozitivní dojmy.

Od jeskyní k džungli, od džungle ke sci-fi

Preview verze nabídla především šestici tradičních úrovní. Dvě z nich se odehrávají v prostředí jeskyní plných krystalů, další dvě jsou zasazené do džungle a poslední levely jsou pro změnu v kulisách skoro až steampunkového města. Všude je přitom potřeba sesbírat zářící koule nazvané selfburny, ale k nim se samozřejmě nedostanete jen pouhým skákáním z plošinky na plošinku. Už v první nabízené úrovni jsem totiž měl možnost zakusit klíčový hratelnostní prvek Blackhole, a to otáčení prostředím. Vše probíhá jednoduše, na určitých místech si můžete všimnout zářící plochy, a když na ní skočíte, prostředí se otočí vzhůru nohama nebo doleva a doprava. To vše kvůli tomu, abyste se dostali do míst, která by byla za pomoci pouhého skákání nedostupná. A můžete si být jistí, že přesně v takových místech většinou najdete selfburny.

Zapomeňte ale na to, že s otáčením prostředí se hra hned stane jednodušší, každé otočení samozřejmě nabízí své nástrahy, ať už jde o lávu, bodáky nebo smrtící laserové paprsky. Hra by se celkově nedala označit za jednoduchou plošinovku, občas musíte skutečně přemýšlet, jak se dostat na určité místo a jak správně skočit, nemluvě o tom, že každé zranění znamená smrt a návrat na začátek levelu. Otáčení plošinkami navíc není jediná hratelnostní zvláštnost, která vám potrápí mozkovnu. Například v džungli je třeba často využívat kladkový systém nebo prosté trampolíny, v případě města vás zase čeká nutné využití EMP pro aktivaci určitých prvků. Občas se mi také stalo, že jsem se dostal do místa, z něhož nebylo úniku, takže jsem úroveň musel restartovat sám.

V tomto ohledu mi zatím Blackhole připomíná Super Meat Boy, i tady očividně několikerý restart úrovně nebude žádná ostuda, prostě a jednoduše to patří k hratelnosti, která je ale i s tím velmi chytlavá a zábavná. Ačkoliv je otázka, nakolik za to mohl fakt, že preview verze neobsahovala tutoriál, kvůli čemuž jsem se s některými věcmi musel seznámit vlastní a pro mou postavu často bolestivou cestou. Některé pasáže mi ale dokázaly zatopit i po onom seznámení, takže zatím se skutečně dá říct, že je Blackhole docela náročná plošinovka. Jsem si jistý, že většině dospělých hráčů, kteří absolvovali třeba zmíněný Super Meat Boy, nebude trocha přemýšlení a opakování vadit. Ale mám pocit, že mladší, klidně i dětské publikum, na které FiolaSoft zjevně také trochu cílí, by s tímhle mohlo mít problémy. Ale uvidíme, jakou obtížnost předvede finální verze a co všechno ovlivní tutoriál.

Trocha příběhu

Kromě zmíněné šestice úrovní nabídla preview verze i několik příběhových pasáží. V jedné z nich bylo opět potřeba sesbírat selfburny, v jiné prostě jen chodíte a seznamujete se s prostředím, a v další zase utíkáte před pásem lávy. Tady bych se pro změnu nebránil srovnání s Rayman Legends, jehož "sprintovací úrovně" jsou velmi podobné, jen s tím rozdílem, že za běhu nikoho nemlátíte a neběžíte do rytmu nějaké rockové vypalovačky. Nutnost ostražitosti a přesné práce s ovládáním je ale nezbytná, obzvlášť v momentě, kdy vás láva vyžene na prostranství pokryté ledem, na němž se ovládání postavy logicky zblázní a musíte v té chvíli předvídat každý skok. Jinak řečeno, i tahle akční pasáž byla poměrně náročná a bylo třeba jí několikrát opakovat.

Je ale třeba říct, že zmíněné ovládání bylo ve všech situacích bezproblémové a navíc docela jednoduché. Stačí vám jen pár kláves na pohyb, skok, restart úrovně, aktivaci interaktivních prvků a EMP a také na aktivaci radaru, který vám na obrazovce zhmotní šipky ukazující na všechny selfburny v úrovni. A i když tvůrci doporučují ke hraní spíše gamepad, ani na klávesnici pro mě ovládání Blackhole nepředstavovalo žádnou překážku. I tak chce ale trochu zvyku, třeba kvůli tomu, že vaše postava má tendenci chytat se při skákání nebo padání každého rohu a převisu.

Proč jsem ale zmínil příběh? Jednoduše proto, že ve výše popsaných pasážích jsem se seznámil se dvěma postavami. Umělou inteligencí Auriel, kterou dabuje dobře známá Baty z pořadu Indian, a astronautem Selassiem s hlasem... správně, slovenského YouTubera Selassie. K samotnému ději řekli v preview verzi oba dva příliš málo na to, abych ze zápletky a charakterů získal nějaký dojem, ale určitě mám už nyní dojmy ze samotného dabingu. A ty jsou vlastně docela rozporuplné. Auriel je skutečně radost poslouchat. Samozřejmě není moudré čekat další Portal a jeho GLaDOS, ale i tak se mi zatím dabing téhle AI rozhodně líbí, nemluvě o tom, že mi přišla v pořádku i náplň jejích proslovů.

Selassie ale na mě zapůsobil spíše horším dojmem. Nejde samozřejmě o to, že je Slovák. To sice může někoho odradit, ale sám jsem vyrůstal už v době po rozdělení, se slovenštinou jsem tedy nikdy nepřicházel zvlášť do styku, ale přesto jsem všemu bez problému rozuměl. Stejně tak musím přiznat, že jsem se nad některými hláškami lehce pousmál. Jde ale o to, že mi příliš nesedla intonace hlasu. Selassie se očividně snažil svou postavu nadabovat tak ležérně a bezstarostně, až to vedlo k takové hladině hlasu, která mě ani nenutila ho poslouchat a spíše mě unavovala. Což se o rázném hlasu Auriel určitě říct nedá.

V jednoduchosti je krása

Každopádně musím zatím pochválit hudbu, která skvěle dokresluje futuristickou a zároveň odlehčenou atmosféru, a také vizuální stránku. Tu můžete koneckonců posoudit i ze screenshotů kolem a ze všech oficiálních propagačních materiálů. Tady zatím není třeba říkat nic jiného než to, že i při hraní dělá dobrý dojem a grafika zatím není nijak odbytá.

Blackhole tak stále vypadá velmi nadějně a pokud se finální hra bude držet kvality, kterou nasadila současná preview verze, můžeme očekávat působivou plošinovku, která si odnesla něco z Raymana a něco ze Super Meat Boye, ale která je zároveň do značné míry vyloženě svérázná. Hratelnost je poměrně náročná, ale chytlavá, vizuální stylizace se mi zatím zamlouvá, stejně jako hudba a minimálně část českého dabingu. Dabing je už od začátku velký námět pro diskuzi a zapojení nejen českých, ale i slovenských osobností YouTube scény může být nakonec přeci jen spíše risk, který se tak úplně nevyplatí. Zatím je ale brzo na nějaké skutečné soudy a já teď opravdu nehodlám házet špínu na celý dabing jen proto, že mi nesedla jedna postava. Nehledě na to jsem si totiž hraní preview verze užíval, což je přeci jen to hlavní. Lidem z FiolaSoftu bych tedy jen závěrem vzkázal, ať se opováží to nějak pokazit, protože k úspěchu mají určitě dobře nakročeno.

Přečtěte si také rozhovor s Filipem Kraucherem o vývoji Blackhole.