Day of Infamy - Early Access po dobrém

Studio New World Interactive se jednoho krásného dne rozhodlo využít základ své multiplayerové střílečky Insurgency a postavit na něm pro změnu střílečku z druhé světové války. S oznámením Day of Infamy přišlo hned několik příslibů. Nejen že jde o totální konverzi Insurgency, která převádí osvědčené principy do období druhé světové války, ale také se jedná o duchovního nástupce Day of Defeat od Valve. Je to přitom zhruba půl roku, co se tenhle počin objevil v sekci Early Access na Steamu a my vám přinesli dvojí dojmy z tehdejší verze. A už tu máme finální verzi. Tentokrát nebudu pokládat klasickou otázku, jestli neměla hra zůstat v Early Access o něco déle. Odpovědí je už titulek této recenze. Položím si jinou otázku: Má Day of Infamy i v dnešní době čím zaujmout, nebo se během toho relativně krátkého vývoje něco pokazilo?

Na západní frontě neklid

Podstata Day of Infamy je v zásadě prostá a už jsem ji naznačil v úvodu. Můžete si ho představit jako obdobu Insurgency v kulisách druhé světové války, případně jako modernější pojetí Day of Defeat: Source. Hra, která je opět primárně multiplayerovou střílečkou, vás zavede do bojů na západě a jihu Evropy. Na celkem deseti mapách, které zahrnují i předělávky map z Day of Defeat, navštívíte Belgii, Krétu, Francii, Itálii nebo Sicílii a na těchto bojištích stojí německý Wehrmacht proti americké armádě nebo proti silám Commonwealthu, jejichž jádro tvoří britské jednotky. Mapy jsou přitom navržené natolik dobře, že se na nich dá snadno orientovat, ale zároveň se vyplatí naučit se jejich strukturu. Ať už se ale pohybujete na jakémkoliv bojišti, čeká vás v první řadě nutnost poprat se s opravdu nelítostnou hratelností, která má za následek, že jedna rána z nepřátelské zbraně obvykle znamená smrt a potřebu čekat na respawn. Tohle vážně není jako multiplayer Call of Duty 2, i když tak hra možná může vypadat.

Nekompromisní obtížnosti boje zpravidla podléhá všechno. Cesta k úspěchu nevede skrz Rambo styl, ale v promyšlený postup a týmovou koordinaci. Už jsem zmínil design map a výhody dobré orientace, protože když vás nepřítel zaskočí ve slepé uličce, nejde o příjemný zážitek. Střelba do vlastních je navíc vždy možná. Nebýt toho, že vám minimalistické uživatelské rozhraní oznámí, kdo z kolegů střílí do vlastních řad, nejspíš byste si v mnoha případech nemohli být jistí tím, jestli vás zabil protivník nebo spoluhráč. A ať už si vyberete jakoukoliv herní třídu, máte v týmu určitou roli, kterou je moudré vykonávat, jinak si neškrtnete a po chvilce vás vždy někdo zastřelí.

Celkem devět tříd nabízí pestrou škálu zbraní, od pušek a samopalů přes odstřelovačské pušky a kulomety až po plamenomety. Přirozeně nechybí ani různé sekundární zbraně, granáty nebo zbraně pro boj zblízka. Všechny hračky se chovají tak, jak by měly, a většinou také řádně vypadají a zní. Obvykle se dá říct, že funkčnost primární zbraně vámi zvolené třídy je dostatečně jasným vodítkem k představě, jak byste se měli na bojišti chovat, a tak je Day of Infamy navzdory obtížnosti dost přístupným počinem. Přesto tu jsou výjimky. Ty tvoří zejména radista a velitel. Za správných okolností by mělo jít o nerozlučnou dvojku, protože velitelé mohou za pomoci rádia povolávat shoz zásob, různé typy bombardování nebo letecký nálet. To všechno dokáže se hrou dělat divy a nemám na mysli jen výhody, které pro váš tým z takové podpory plynou.

Jako by nestačilo, že může prakticky kdykoliv a odkudkoliv přiletět fatální rána. Jakmile na mapu začnou dopadat bomby a všechno se začne třást, zatímco se vaše postava rozkašle kvůli kouřové cloně, válečná atmosféra Day of Infamy by se dala krájet. Vzduchem přitom nemusí létat pouze bomby, ale i utržené končetiny spolubojovníků i nepřátel. Někdy je opravdu obdivuhodné vidět, co všechno dokázali v New World Interactive vymáčknout z prastarého Source enginu.

„Nebýt toho, že vám minimalistické uživatelské rozhraní oznámí, kdo z kolegů střílí do vlastních řad, nejspíš byste si v mnoha případech nemohli být jistí tím, jestli vás zabil protivník nebo spoluhráč.“

Source engine ještě neřekl poslední slovo

Technická stránka hry má však své chyby. Pominu celkovou grafiku. Ta vážně neoslní, ale úžasná atmosféra dokáže hravě vyvážit nějaké ty primitivní modely či hůře vypadající textury. Jde spíše o výkon. Většinou je možné i na starších sestavách dosáhnout stavu, kdy Day of Infamy běží na vysoké nastavení při více než 60fps. Občas je ale možné pozorovat propady snímků za sekundu, a to i na výkonnějších strojích. Ty tam jsou časy Early Access verze, v níž mohly snímky za sekundu skákat jako pominuté jen kvůli odleskům amerických přileb. K propadům ale stále dochází, hlavně kvůli různým kouřovým efektům. Kdyby si hra dokázala za všech okolností udržet stabilních 60 nebo více snímků za sekundu, neměl bych novému dítku New World Interactive po technické stránce co vytknout.

Ale zpět k samotné hře. Její atmosféru dokáže slušně obohatit i ozvučení. Nálety jsou dobře ozvučené a chválu zaslouží také dabing. Německým instruktážím na začátku každého zápasu spousta hráčů z důvodu absence titulků určitě neporozumí, ale jsem rád, že jsou všechny zúčastněné strany konfliktu nadabované tak, jak mají, včetně příslušných přízvuků. Směs němčiny a angličtiny je tak často slýchaným zvukem na bojištích Day of Infamy.

Dobrý dojem z toho, co slyšíte, většinou nedokáže pokazit ani hlasový chat, který je přirozeně dobrou pomůckou pro týmovou koordinaci, když se zrovna velitel vašeho týmu neobtěžuje s udílením rozkazů pomocí kontextového menu. A když jste dostatečně blízko někoho z týmu protivníků, můžete zaslechnout i nepřátelskou hlasovou komunikaci. Jednou jsem například klečel u zdi na okraji lesa u Bastogne a přes zeď jsem slyšel, jak se protivník hlasovým chatem omlouvá svým kamarádům za střelbu do vlastních řad. Nebýt toho, že jsem pár minut před tímto incidentem sám nedopatřením zastřelil velitele mého týmu, protože mi vlezl do intenzivní palby z poloautomatické pušky, snad bych se komičnosti toho okamžiku i zasmál.

Od bodu k bodu

Někdy k rozčílení stačí chování spoluhráčů, ale jsou samozřejmě případy, kdy si lze stěžovat i na samotnou hru. Jde zejména o podstatu herních módů. Těch není vůbec málo a kromě klasických kompetitivních režimů je k dispozici také kooperace, v níž bojujete spolu s dalšími živými hráči proti botům. Problém je, že si jsou podobné jako vejce vejci. Samozřejmě je vždy na místě likvidace protivníků a jinak se po vás chce zabrat nějaký kontrolní bod, případně zničit nepřátelské rádio nebo jiný objekt a sem tam dojde i na likvidaci důstojníků. Liší se také důležitost zabrání kontrolních bodů, které obvykle provází možnost respawnu po vlnách. Většinou si ale jsou všechny ty módy tak podobné, že je snadné ztratit přehled o tom, co vlastně momentálně hrajete.

Po čase koneckonců zabírání kontrolních bodů, občas zpestřené dalšími, avšak v jádru podobnými činnostmi, může omrzet. Day of Infamy v žádném případě není nudná střílečka a těch několik činností v kombinaci s nelítostnou hratelností a mnoha zbraněmi a třídami zaručuje, že vás může zabavit na hodně dlouhou dobu. V té změti vzájemně podobných režimů mi ale přeci jen chybí větší pestrost. Já chápu, že ve střílečce za 20 eur, která se zaměřuje na pěchotní boj, nelze vymýšlet zázraky. Přesto věřím, že by tvůrci dokázali vymyslet zajímavější a variabilnější herní módy s pestřejšími úkoly, které by prospěly zejména životnosti hry. Tvůrci se sice na Steam stránce hry chlubí 10 herními módy, jenže k čemu je to platné, když je často pořádně nerozeznáte.

Občas může způsobovat problémy také systém připojení na herní servery. Hned první položkou v menu je matchmaking, který vás na základě několika zvolených měřítek pošle na vybraný dedikovaný server. Problém je, že případy, kdy vás pošle na plný server, takže se automaticky vrátíte do menu, nejsou výjimečné a obecně je matchmaking příliš omezený a nedává vám moc na výběr v tom, kam se vlastně chcete připojit. Naštěstí je stále k dispozici klasický „sourceovský“ vyhledávač serverů, jehož jedinou vadou je snad jen to, že si nepamatuje vámi nastavené filtry. Jakmile hru opustíte a znova ji zapnete, vše je třeba nastavit znovu.

„Většinou si jsou všechny ty módy tak podobné, že je snadné ztratit přehled o tom, co vlastně momentálně hrajete.“

Jméno, hodnost, zařazení

Už jsem zmínil možnost hrát v kooperaci proti botům. Zároveň máte na výběr možnost odehrát celé zápasy s boty i proti nim, a to na všech nabízených mapách a zpravidla i ve všech módech. Je mi jasné, že teď se asi držíte za nos, protože multiplayerové střílečky se nekupují proto, abyste trávili čas zápasením s tupými boty. Tahle část hry má ale přeci jen několik výhod. Snadno se můžete naučit design map a lze si osahat všechny zbraně a třídy. Boti jsou navíc překvapivě inteligentní. Musím říct, že takhle schopné nepřátele a spolubojovníky ovládané umělou inteligencí jsem v online střílečce neviděl už hodně dlouho. Z toho důvodu může i prostý cvičný zápas s boty nabídnout solidní zábavu. Jen musíte mít na vědomí, že nemá vliv na vaši hodnost.

Ani v Day of Infamy nesmí chybět relativně tradiční systém levelování, kdy získáváte během hraní online zápasů zkušenostní body a díky nim postupujete po hodnostech. Jednak jde o solidní motivaci k pravidelnějšímu hraní, jednak si tímto způsobem můžete odemknout kosmetické předměty v čele s prvky různých útvarů, které byly za druhé světové války součástí ozbrojených sil, s nimiž se v Day of Infamy setkáte. Chválím, že za levelování získáváte opravdu jen kosmetické věci a vše, co má dopad na hratelnost, máte k dispozici už od začátku. Je však třeba podotknout, že zmíněné kosmetické doplňky různých útvarů můžete zakoupit za skutečné peníze. Ale zároveň je dostáváte i za prosté hraní. Stačily mi zhruba dvě hodiny strávené hraním online zápasů a jen za tu dobu jsem dostal asi čtyři kosmetické předměty, které bych si jinak mohl koupit za pár eur na Steamu.

Zapomeňte však na to, že byste mohli získané doplňky střelit na komunitním trhu. Tuhle možnost nemáte. Aspoň zatím. Vývojáři však využívají jiné prvky Steamu, zejména Source SDK a podporu Workshopu. Snadno si tak do hry stáhnete třeba komunitní mapy, zbraně a další obsah. Dokonce nechybí totální konverze Born to Kill: Vietnam, která Day of Infamy přesouvá do války ve Vietnamu.

Druhá světová válka je zjevně opět v módě

Z Day of Infamy se vyklubala velmi kvalitní multiplayerová střílečka, která snadno zabaví všechny, kterým nevadí drsná hratelnost. Jestli jste hráli Insurgency nebo Day of Defeat: Source, v téhle hře budete jako doma. Některé věci jsou navíc ve srovnání s Insurgency o poznání lepší, třeba pocit z pohybu vámi ovládané postavy. To je ale jen jedna z mnoha předností, kterými Day of Infamy disponuje. Hratelnost je možná nelítostná, ale zároveň je dost chytlavá a stále se máte co učit. Mapy, zbraně a herní třídy jsou zpracované dostatečně dobře a navrch hra disponuje skvělou válečnou atmosférou. Škoda místy nedotažené technické stránky, nepříliš kvalitního matchmakingu a faktu, že herní módy sice stačí a vyhovují účelu, pro který byly stvořeny, ale jsou si často příliš podobné. Na můj vkus by to zkrátka v tomto ohledu chtělo větší variabilitu.

Day of Infamy však není jen kvalitní střílečka. Je to také jeden z mála opravdu zářných příkladů toho, jak má vypadat správné využití Early Access modelu. Krátký čas, který hra v Early Access strávila, časté aktualizace, neméně častá komunikace s hráči a fanoušky, jasná vize bez experimentů s herním konceptem, které by vývoj protáhly na dalších několik let, to všechno je vždy radost vidět. Day of Infamy zkrátka provázel krásně transparentní vývoj, jenž dělal dojem, že si vývojáři váží hráčů, kteří dali své peníze za nedodělanou verzi jejich produktu. Tvůrci možná naštvali řadu sběratelů tím, že v den vydání zresetovali všechny dříve získané achievementy, ale to je myslím nepatrná daň za to, že jsme se dočkali hry, která by mohla být jedním z mála vzorů pro řadu ostatních tvůrců, kteří Early Acces na Steamu využívají. Tak snad bude časem těch vzorů k dispozici co nejvíc.