Nebaví vás nové střílečky v čele s Call of Duty? Tak to tu pro vás máme indie návrat ke kořenům, na který se zaměřujeme ve <strong>dvojích dojmech</strong>.
O nové futuristické FPS v posledních letech rozhodně není nouze. Hůř jsou na tom ale střílečky zasazené do naší minulosti, je jich totiž jako šafránu. Když si chcete zahrát kvalitní střílečku z pohledu první osoby, která se odehrává ve dnech již dávno minulých, musíte sáhnout po jednom ze starších herních kousků. Štěstí měli v tomto směru doposud snad jen fandové První světové války, kterým před pár měsíci vyšel Verdun, jenž je vzal na jejich vysněná bojiště. Milovníci druhého největšího střetu našich současných dějin si ale museli ještě chvíli počkat. Nakonec se ale dočkali díla, které by mělo naplnit jejich tužby.
Day of Infamy je totiž FPS, která vznikla jako nástupce jedné z nejoblíbenějších modifikací pro kultovní Half-Life a dvou samostatných titulů, které na ni navazovaly. Abych byl přesný, jedná se o Day of Defeat. Tento titul má pod taktovkou nezávislé studio New World Interactive, které má s transformací modifikací na plnohodnotné hry velké zkušenosti. Krásnou ukázkou jejich práce je především Insurgency, jehož předlohou byl nejvýraznější multiplayerový mod pro Half-Life 2, Modern Infantry Combat. Nyní k nám tvůrci z New World Interactive míří s Day of Infamy, který před několika dny vstoupil do stádia Early Access. To, jak se mu v něm prozatím daří, vám řeknou naše dvojí dojmy.
Stará dobrá Omaha
Současná verze Day of Infamy cílí primárně na multiplayer a kooperaci. Přesto je zde ale možné najít i hru pro jednoho hráče, která je založena hlavně na boji proti umělé inteligenci. Navolit si můžete mise za Americkou armádu, Wehrmacht nebo Brity. Každá frakce má mírně odlišné situace a cíle. Němci se například ve většině svých akcí zaměřují na obranu, občas se jim ale naskytne i příležitost k útoku na jednu z dobře opevněných nepřátelských pozic. Návrh situací jako celek rozhodně nepůsobí špatně, plnohodnotnou kampaň tu ale prozatím nenajdete. Objevit by se měla až ve finální verzi, která by měla být ve směru obsahu výrazně obsáhlejší než dílo prezentované v těchto dnech.
Prozatím máme ve všech dostupných režimech (SP, MP a kooperace) k dispozici celkem pět oficiálních map. Zúčastnit se můžeme vylodění na pláži Omaha v Normandii, invaze na Sicílii, těžkých bojů o italské městečko Commacchio nebo kradmého postupu skrz zasněžené lesy u belgického Bastogne.
Oficiálního obsahu od vývojářů v současnosti rozhodně není mnoho, naštěstí tu máme ještě komunitu, která pomáhá tvůrcům Day of Infamy s tvorbou obsahu pro jejich dílo. Na Steam Workshopu můžeme již nyní najít řadu menších i větších obohacení základní hry. Pokud si komunitní dílnu projdete pozorně, naleznete v ní nové mapy, upravené zbraně či vylepšené efekty. Za sebe mohu říct, že jsem si nejvíce oblíbil komunitní mapu Carentan, která byla mou oblíbenou už za časů prvních dílů Call of Duty.
„Každá zbraň má při střelbě specifické chování, na které si budete muset zvyknout. Bezhlavá palba například s Thomsonem se vám ve většině případů nemusí vyplatit.”
Bez Thompsona by to nešlo
Chudší škálu základních map celkem slušně kompenzuje pestrá paleta zbraní, které si vaši vojáci mohou vzít do pole. V Day of Infamy se jednotliví členové praporu dělí na specifické třídy, které mají na bojišti vždy určitou roli a výbavu. Velitel Wehrmachtu si kupříkladu může jako primární zbraň vybrat karabinu, poloautomatickou pušku nebo všemi oblíbený samopal MP40. Sekundárním rozsévačem smrti je u většiny specializací pistole či nůž. Osobně jsem byl značně zaujat podporou a inženýry, kteří disponují plamenomety a lehkými kulomety.
Každá zbraň má při střelbě specifické chování, na které si budete muset zvyknout. Bezhlavá palba například s Thomsonem se vám ve většině případů nemusí vyplatit. Můžete s ní na sebe totiž upozornit větší skupiny nepřátel, proti kterým následně nemáte šanci obstát. Mimoto je stále nutné počítat s tím, že nevidíte svůj počet nábojů. Díky tomu se nejednou dostanete do nezáviděníhodné situace. Day of Infamy bych v tomto směru vytkl snad jen vzhled jednotlivých zbraní, které vypadají značně plasticky.
Spolehnout se na ně nelze
Pokud se rozhodnete hrát bez dalších myslících bytostí, musíte si vzít k sobě vzít vojáky vedené umělou inteligencí. Úroveň AI vašich spolubojovníků není zrovna z nejvyšších, jejich reakce na vyvstalé situace jsou hodně toporné. Spoléhat se na ně většinou nemůžete. AI nepřátel je na tom o něco lépe, jejich akce jsou rozhodně efektivnější než kroky vašich přátel. K plně přijatelnému chování jim ale přesto ještě něco schází.
Toporná AI vašich spojenců a protivníků naneštěstí není jediným nešvarem Day of Infamy. Vedle ní tu máme také nevýrazný vizuál a ne moc povedený pohyb postav. Grafická stránka hry nepůsobí vedle současných konkurenčních titulů zrovna nejlépe. Tvůrci kvůli tomuto faktu dozajista přijdou o nejednoho potencionálního zákazníka, což je minimálně dle mého názoru škoda.
Mezera na trhu
Day of Infamy je kvalitní FPS, která je cílená hlavně na starší hráče, kteří jsou ochotni některé z jejich nešvarů přehlížet, a to kvůli nostalgické vzpomínce na díla, která tolik milovali. Vzhledem k tomu, že je hra v současnosti v Early Access, časem se můžeme dočkat řady zajímavých změn, které by mohly celku jen prospět.
Můj text je nyní u konce, přesto na vás ještě čeká pár dalších řádků od mého kolegy Martina Cvrčka, který má na Day of Infamy také svůj názor.
„Toporná AI vašich spojenců a protivníků naneštěstí není jediným nešvarem Day of Infamy. Vedle ní tu máme také nevýrazný vizuál a ne moc povedený pohyb postav. Grafická stránka hry nepůsobí vedle současných konkurenčních titulů zrovna nejlépe.”
Druhý pohled - Day of Defeat versus Insurgency
Autor: Martin “Cvrnda” Cvrček (také autor většiny screenshotů v článku)
Dlouhá léta čekám na pořádného nástupce Day of Defeat: Source od Valve. A jak se zdá, konečně jsem se dočkal, i když ne díky Valve, ale díky tvůrcům Insurgency ze studia New World Interactive. Proto dělá Day of Infamy dojem zajímavého křížence Day of Defeat a Insurgency, který nabízí vše dobré z obou her. V první řadě jde o dost autentickou hratelnost a fakt, že jedna jediná kulka mnohdy znamená rozdíl mezi životem a respawnem. Pak je tu řada dobře známých a poměrně odlišných zbraní, na jejichž chování si musíte zvyknout. Ale jakmile si zvyknete a budete dostatečně opatrní, můžete v řadách nepřátel nadělat slušnou paseku.
To platí nejen o tradičních zbraních, ale i o specialitách typu plamenometu nebo náletu. Pohled na vybuchujícího plamenometčíka, který usmažil část vašeho týmu, je hodně uspokojivá podívaná a možnost povolat déšť bomb je zase jedním z největších důvodů, proč se vyplatí spolupracovat a brát ohledy na výběr herní třídy. Nedaří se vám vytlačit Němce z jejich pozic? Stačí, aby velitel čety zavolal rádiem, které nosí třída podpora, a už se můžete kochat působivým náletem, který dokáže s atmosférou na bojišti dost zamávat.
Navzdory takovým novinkám je ale hratelnost Day of Infamy stále dost povědomá. Kdo chce ve hře vidět Insurgency zasazené do druhé světové války, ten ho tam uvidí. Kdo chce vidět nástupce Day of Defeat, ten ho tam také uvidí. Hra zkrátka dokáže uspokojit obě skupiny hráčů, třeba i díky velmi povědomé náplni herních módů, ale v tuto chvíli mám pocit, že se misky vah přeci jen přiklání na stranu Insurgency. Tomuhle dojmu napomáhá kupříkladu design map. Ty vás zavedou do Itálie, Normandie, Německa nebo do zasněžených lesů v Ardenách, ale nezřídka viditelně straní jednomu týmu a i sebelepší spolupráce, bez které to většinou vážně nejde, to nemůže změnit.
I když Day of Infamy jede na obvykle skvěle optimalizovaném Source enginu a rozhodně se nemůže chlubit špičkovou grafikou, z nějakého důvodu jsem se na určitých mapách setkával s propady snímků za sekundu a dalšími znaky toho, že na optimalizaci hry bude ještě třeba zapracovat. Řada efektů a celkový vizuál jsou navíc dalšími důvody, proč Day of Infamy připomíná spíš Insurgency než Day od Defeat, bez ohledu na to, že všechny hry pohání ten samý engine.
Zároveň mám dojem, že na rozdíl od Insurgency je hra mnohem přehlednější a přímočařejší, což zase nahrává těm, co si od Day of Infamy slibují další Day of Defeat. Časem jim navíc určitě budou nahrávat další věci v čele s prvky přímo převzatými ze staré klasiky z roku 2005. Lidé z Valve už nyní poskytli tvůrcům z New World Interactive různé modely, což není při hraní těžké poznat (tak si vysvětluji plastičnost zbraní, o níž mluví Ondra), a do budoucna je nabádají i k předělávce dobře známých map.
Spor o to, jestli je Day of Infamy spíš Insurgency v kulisách druhé světové nebo nástupce Day of Defeat, tedy nejspíš nebude snadné vyřešit, ale já osobně si myslím, že je zcela zbytečný. Tuhle novinku si i bez ohledu na vztah k té či oné hře nepochybně užijí všichni, kteří mají rádi autentickou akční hratelnost a řádnou atmosféru západní fronty během druhé světové války. Teď jen doufat, že se do budoucna zlepší optimalizace i design a počet map. A že tvůrci nebudou zneužívat fakt, že je Day of Infamy v Early Access. Vážně nechci vidět další slibnou střílečku, jak celé roky trčí v Early Access a postupně upadá do fáze, v níž o ni mají zájem maximálně tvůrci negativních Steam recenzí.
Day of Infamy koupíte na Steamu za 17,99 eur.
